Robert Schuster: Osmičkový rok ukáže, že se Rakušané s republikou již dávno smířili
V letošním roce si připomene kulatá historická výročí většina národů střední Evropy. Češi, Slováci nebo Poláci budou na podzim oslavovat sto let od vyhlášení samostatnosti.
Svou republiku v roce 1918 získali i Rakušané. Ale například na rozdíl od Čechů považovali nové poměry dlouho za katastrofu. Pro ně to byl okamžik, kdy skončila věčná a zdánlivě stabilní monarchie, namísto ní přišly poválečný chaos a revoluce. Nový samostatný rakouský stát vzniklý v roce 1918 byl považován za neživotaschopný, a proto hledal spojení s Německem.
Co se ale nepovedlo hned po první světové válce, nastalo o 20 let později, když se Rakousko stalo v rámci tak zvaného „anšlusu“ součástí Hitlerovy nacistické říše, a to se všemi negativy, jež to s sebou přineslo.
V bilanci rakouských osmičkových výročí proto nelze vidět rok 1918 bez roku 1938. A jak ukazuje dramaturgie letošních oslav, má být tato souvislost neustále připomínána. Ukazuje to, jak velký posun v rakouské společnosti nastal ve srovnání s předchozími dekádami.
V této souvislosti bude zajímavé sledovat, jak se k výročí samostatné republiky postaví vládní partner konzervativních lidovců kancléře Sebastiana Kurze, strana Svobodných. Když v roce 1955 vznikla, tak se její zakladatelé příliš netajili tím, že by Rakousko viděli opět nejraději v německé náruči. Později zdůrazňovali příslušnost země k německému kulturnímu prostoru.
Stagnace a přešlapávání na místě
Svobodní se v nedávné minulosti vzdali mnohého z původní ideologie, jenom aby jim nikdo nevyčítal nostalgii po Velkoněmecké říši, ale považoval je naopak za loajální vůči současné republice.
A jejich předseda, nový vicekancléř Heinz-Christian Strache, dokonce přistoupil na něco, co v minulém politickém životě, když byl ještě šéfem opozice, kategoricky vylučoval: coby čerstvě druhý muž vlády hodlá zpívat rakouskou hymnu v aktualizované verzi, v níž se zpívá o Rakousku jako o „zemi synů a dcer“ namísto původní verze „země velkých synů“.
Nová rakouská vláda ale podle všeho nehodlá v roce 2018 pouze bilancovat a nostalgicky vzpomínat. Má ambici, aby byla slyšet i jinde v Evropě, zejména pak v její metropoli. Příležitost k tomu bude mít, až v druhé polovině roku převezme na šest měsíců předsednictví v Evropské unii.
V programu Kurzova kabinetu se uvádí, že vláda toho chce využít ke změně ve fungování Společenství a přiblížit ho občanům. Možná, že to bude na delší dobu poslední příležitost k podobným cílům.
Již na jaře následujícího roku totiž bude mít EU úplně jiné priority: koncem března by měla dosavadní osmadvacítku opustit Velká Británie, v červnu 2019 pak jsou na programu volby do Evropského parlamentu, po nichž – jak ukázaly roky 2014 nebo 2009 - může následovat i několikaměsíční hledání nové Komise i dalších klíčových orgánů Společenství.
Jinými slovy hrozí stagnace a přešlapávání na místě, což Evropská unie potřebuje v současném rychle se měnícím světě ze všeho nejméně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
