Maďarsko se během několika posledních týdnů vytratilo z hledáčku nejenom našich, ale i evropských médií. Není divu.
Výsledky voleb, které se tam konaly začátkem dubna, nenechaly nikoho na pochybách, kdo při nich vyhrál a jakým směrem se bude země dál vyvíjet. Teprve ve chvíli, kdy staronová vláda oprášila politický evergreen, se dostala Budapešť znovu do centra pozornosti.
Kabinet premiéra Viktora Orbána tento týden schválil zákon omezující činnost neziskových organizací, jež se angažují v pomoci uprchlíkům. Je součástí širšího tažení proti americkému finančníkovi maďarského původu Georgi Sorosovi a jeho filantropickým aktivitám, k nimž patřila právě i finanční podpora nevládních struktur.
Nejdřív jsem si myslel, že slovenský premiér Robert Fico se na chvíli prostě zbláznil. Nebylo by divu, už týden je pod obrovským tlakem opozice a médií, vraždu novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky si bere osobně a možná skutečně skoro nespí, jak se svěřil médiím.
O tom, že zákon projde parlamentem, není pochyb. Vždyť voliči vybavili v dubnu premiéra Orbána dvoutřetinovou většinou, jež mu právě přijímání takovýchto norem umožňuje.
I když není vyloučeno, že zákon ještě dozná nějaké menší úpravy, na jeho filozofii se nic nemění: Má demonstrovat, že Maďarsko to myslí naprosto vážně se svým úsilím stát se zemí bez uprchlíků. A kdokoli by na tom chtěl něco změnit, je považován za nepřítele státu.
Ze všeho nejvíc se ale hodí, že širší kampaň proti neziskovému sektoru lze tak jednoduše spojit se Sorosovou osobou. Právě s jeho tváří na plakátech a v televizních spotech vládní pravicová strana Fidesz již přes rok vyvolává emoce a mobilizuje své stoupence.
Její poselství zní, že miliardář chce ve spolupráci s Evropskou unií uskutečnit tajný plán na masovou migraci do Evropy. Jeho součástí mají být dle maďarské vlády i povinné migrační kvóty.
Pravděpodobným vítězem dalších prezidentských voleb v Rusku bude podle průzkumů opět Vladimir Putin. Evropská unie i české tajné služby varují před riziky hybridní války vedené právě z Ruska, ale třeba Maďarsko vidí riziko jinde. Největším nepřítelem vládnoucího Fideszu je americký finančník a filantrop maďarského původu George Soros. Vláda Viktora Orbána zaplatila prý za kampaň proti jeho osobě zhruba 100 milionů eur z veřejných rozpočtů. Víme, jaká rizika hrozí Evropě, nebo míříme na falešné cíle?
Teď zřejmě budou muset Orbán a spol. přijít s jiným příběhem. Prakticky v tentýž den, kdy v Maďarsku poslali do parlamentu protisorosovský zákon, vystoupil kritizovaný miliardář v Paříži se zásadním projevem.
V něm apeloval na Evropskou unii, aby změnila dosavadní přístup při řešení klíčových problémů EU, jimiž jsou zadluženost některých členských států a zejména migrace. Doslova pak prohlásil, že bylo chybou nutit členské státy přijímat běžence na základě pevných kvót, pokud něco takového apriorně odmítaly. Stejně tak uvedl, že prioritou EU musí být zlepšení ochrany jejích vnějších hranic.
Pokud bychom zalistovali v archivech, zjistili bychom, že něco podobného kdysi požadoval nejenom Viktor Orbán, ale i další čelní evropští politici, kteří se stavěli proti dosavadní migrační politice prosazované Evropskou komisí nebo Německem.
Jak si máme Sorosova slova vysvětlit? Přizpůsobil se zkušený finanční stratég a investor pouze realitě v současné Evropské unii, když usoudil, že kvóty jsou neprosaditelné?
Anebo se nezakládala obvinění, která proti němu dosud vznášela Budapešť, na pravdě? Pro maďarského premiéra to v každém případě znamená, že si bude muset hledat někoho jiného, kdo bude sloužit jemu i jeho voličům jako univerzální strašák.
Václav Žmolík, moderátor
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
