Robert Schuster: Italská levice řeší stejné dilema jako jejich němečtí kolegové. Jít anebo nejít do vlády?

5. duben 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Matteo Renzi, lídr umírněné italské levice sdružené v Demokratické straně

Tento týden začaly v Itálii oficiálně rozhovory, jež by měly vést ke vzniku nové vlády. Děje se tak měsíc po parlamentních volbách, které sice nepřinesly žádného jednoznačného vítěze, ale za to nenechaly nikoho na pochybách, kdo v nich skončil jako poražený.

Symbolického Černého Petra si z nich odnesla umírněná italská levice sdružená v Demokratické straně (PD). Jí a jejímu lídrovi Matteo Renzimu voliči vyčinili opatrné, leč soustavné pokusy o reformu nejenom ekonomiky nebo školství, ale prakticky celého veřejného života.

Výsledkem byl dramatický pokles voličské podpory, kdy získali necelých 20 procent hlasů, což je přibližně polovina z toho, čeho dosáhli před čtyřmi lety při volbách do Evropského parlamentu.

Teď leží italští demokraté na lopatkách, případně si lížou rány a mohou jenom sledovat, jak se volební vítězové, čili populisté z Hnutí pěti hvězd a zástupci kdysi separatistické Ligy veřejně přou, kdo z nich by měl dostat od prezidenta pověření vytvořit vládu. Sami demokraté se rozhodli, že zůstanou v opozici, čehož chtějí využít k vlastní regeneraci a pozdějšímu politickému návratu.

Ve stejné situaci byli loni na podzim i jejich sociálnědemokratičtí kolegové v Německu. Při volbách utrpěli fiasko, a to navzdory tomu, že jejich rukopis v předcházející vládě byl dostatečně zřetelný. I oni se proto rozhodli, že se na další vládě podílet nebudou a z důvodů „demokratické hygieny“, jak to tehdy nazývali, odejdou do opozice.

Německý prezident Frank-Walter Steinmeier

Klíčová role při obratu sociálních demokratů

Jenomže po půl roce je všechno jinak. Němečtí sociální demokraté změnili názor a poslali své ministry do nového kabinetu. Tím ale zároveň riskují ztrátu posledních věrných voličů, kteří jim zůstali.

Od loňských voleb v průzkumech ještě víc oslabili a potácejí se nebezpečně v blízkosti procentuálních hodnot, jež rozhodují o tom, jestli nějaká strana ještě je vůbec významná a zaslouží si tudíž veřejnou pozornost.

Italští demokraté by se již velmi brzy mohli ocitnout v podobné situaci. Ani Liga ani Hnutí pěti hvězd nemohou vládnout bez partnera a společnou koalici zatím vylučují jako zcela nekompatibilní. S demokraty by ale jedna nebo druhá strana většinu měla. Případní budoucí demokratičtí ministři by navíc neměli problém s vládnutím a nemuseli se teprve zaučovat.

Srovnávat demokratickou levici v Německu a Itálii se nabízí ještě i z jiného důvodu. V obou zemích k nim mají blízko tamní prezidenti. Ten německý, Frank-Walter Steinmeier, sehrál svého času klíčovou roli při názorovém obratu tamních sociálních demokratů, když apeloval na jejich státotvornou a historickou roli.

Robert Schuster

Jestli udělá něco podobného i prezident Sergio Mattarella v Itálii, ukážou příští týdny. Stejně tak, zda případná účast ve vládě vedené politiky z ne zcela standardních a předem čitelných stran, u italských demokratů způsobí rozkol či nikoli.

autor: rsc
Spustit audio