Robert Schuster: Francouzi a Němci jsou sice spojenci, ale jeden stát nikdy nevytvoří

Zpravidla slouží ke koordinaci postojů před unijními summity, případně jinými srovnatelnými událostmi.

Adam Černý: Macron i Orbán mluvili o Evropě, ale každý jinak

Cena Karla Velikého patří k nejstarším a k nejprestižnějším evropským oceněním, Čechy může těšit, že k jejím laureátům patří i jejich krajan Václav Havel.

Před měsícem navíc podepsali oba státníci v západoněmeckém Aachen smlouvu, která má prohloubit desítky let trvající těsnou spolupráci mezi jejich státy. A to i v takových oblastech, jako jsou zahraniční a bezpečnostní politika, kultura a vzdělávání, ale například i energetika nebo digitalizace.

Dokument se stal téměř okamžitě předmětem řady spekulací a skoro i spikleneckých teorií. Jedna hovořila například o tom, že ve francouzském Alsasku, o které sváděly Berlín a Paříž v minulých stoletích nejednu krvavou válku, bude znovu zavedena němčina jako úřední jazyk, což prý povede dříve nebo později k vytržení historického regionu ze struktur francouzského státu.

Anebo jiná, ještě temnější, domněnka označovala novou francouzsko-německou smlouvu za jakýsi tajný pakt na spojení nejprve Německa a Francie do jednoho státního útvaru a posléze i členských států stávající Evropské unie. Nic z toho samozřejmě není pravda.

Národní košile bližší evropskému kabátu

Der Spiegel: Merkelová by měla následovat Macronovy evropské vize

I přes své vítězství v nedávných německých parlamentních volbách se už kancléřka Angela Merkelová nejeví jako nezpochybnitelná vůdkyně. Ještě při předchozím lidovém výběru Spolkového sněmu před čtyřmi lety si přitom tento status potvrdila přesvědčivým vítězstvím.

Stačilo ale, aby od velkolepého ceremoniálu v Korunovačním sále aachenské radnice uplynulo jenom pár dní, aby bylo zjevné, že ke spojení Francie a Německa do jednoho jediného celku nikdy nedojde.

Když totiž stálí zástupci členských zemí Evropské unie jednali začátkem února o zpřísnění unijní směrnice týkající se obchodu se zemním plynem, postavila se Paříž překvapivě proti Berlínu. Oficiálním důvodem byl plánovaný kontroverzní plynovod Nord Stream 2, kterým má proudit zemní plyn z Ruska přímo co Německa.

Německý zástupce chtěl zabránit úpravě pravidel snižující ekonomickou rentabilitu projektu, do kterého je zapojena řada německých firem. Francouzi argumentovali, že nový plynovod zvýší energetickou závislost Evropy na Rusku. Nakonec sice přistoupili na kompromis, přesto se ale dojem, že Berlín a Paříž sledují v energetice odlišné cíle, vyvrátit nepodařilo.

Robert Schuster: Ani Merkelová, ani Macron. To Italové drží v ruce klíč k dalšímu osudu Evropské unie

Zkraje tohoto týdne se zdálo, že nepotrvá dlouho a v Itálii vznikne nová vláda, odvrátí se hrozba opakovaných parlamentních voleb, a tím i obavy z dalšího vývoje třetí největší ekonomiky v eurozóně.

Podobná situace se odehrála krátce poté v oblasti zbrojní politiky, kde chtějí oba státy do budoucna rovněž těsněji spolupracovat. Zatímco Němci například trvají ve vztahu k Saúdské Arábii na omezování či dokonce zákazu vývozu zbraní, a to přinejmenším do doby, dokud nebudou vyšetřeny všechny okolnosti vraždy novináře Džamála Chášukdžího, chce tam Francie dál vyvážet svou vojenskou techniku.

Obzvlášť velký problém tak vzniká u zbraňových systémů, na jejichž výrobě se kromě Německa a Francie podílejí ještě další státy, například Británie. Tam pak může veto Berlína způsobit, že i partneři Německa mají svázané ruce.

Robert Schuster|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Ve výčtu situací, kdy zastávají dvě největší země Evropské unie zcela protichůdné postoje, by se dalo směle pokračovat. Potvrzují jenom, že i po šesti desítkách let trvající evropské integraci, která přinesla historické smíření mezi Němci a Francouzi, platí i v jejich případě, že národní košile je bližší evropskému kabátu. Obavy před nějakým francouzsko-německým superstátem jsou proto liché.