Robert Břešťan: Šli byste volit? Aneb zase plichta?

Rozhodně by šlo volit třicet procent lidí, spíše ano taky třicet. Čemuž můžeme docela dobře věřit, protože parlamentní volby Čechy přeci jen lákají o dost víc, než ty nedávné evropské a v roce 2006 se k volebním urnám obtěžovalo celých 64,5 procenta občanů. To je ale asi tak všechno, z čeho by se mohly politické strany, které pomýšlejí na účast v příštím parlamentu, radovat.

Sociální demokraté mohou smutnit, že se jim vytrácí dlouho udržovaný náskok. Což potvrdil jak tento průzkum CVVM, tak předchozí od STEMU, tedy od dvou agentur, jejichž věrohodnost uznává i na průzkumy velmi citlivý předseda ČSSD Jiří Paroubek.

Lidovci se v posledním půlroce pohybují jen kousek nad pětiprocentní hranicí, či spíše propastí, takže ani ti z šesti a půl procent preferencí neskáčou radostí moc vysoko. A v soutěži s TOP 09 a z ničeho nic založenou křesťanskou platformou ČSSD budou mít plné ruce práce, aby udrželi tradici, podle níž není českých vlád, do nichž by nemluvili lidovci.

Pokud jde o Stranu zelených - její přehoupnutí se přes pět procent v preferencích bylo před volbami v roce 2006 malým zázrakem a jedním z hlavních důvodů, proč se nakonec strana dostala do sněmovny. Jejich potenciální voliči si tehdy řekli, že když jim "to tam hodí", jejich hlas nezapadne. Teď je ale všechno jinak. A pět a půl procenta v preferencích je spíš jen labutí písní a setrvačnost tří a půl leté parlamentní jízdy. Datum zahájení průzkumu, 8. června, se mimochodem shoduje se dnem, kdy Martin Bursík oznámil svou rezignaci na post předsedy strany.

A pak se nám v průzkumu poprvé obejvuje knížecí TOP 09. Dvouprocentní preference na první pohled vypadají chabě. Jenže. S tázáním CVVM začalo tři dny před tím, než TOP 09 vůbec oficiálně vyhlásila svůj vznik. Dvě procenta voličů se tak hlásila k volbě ještě neexistující strany. Což je slušný vklad do budoucna. A ambice TOP 09 rozhodně dvě procenta překračují.

V klidu mohou být snad jen komunisté, kterým CVVM přiřklo lichotivých 16 procent. Jejich podíl na věcech příštích je však přímo úměrný volebním výsledkům všech ostatních stran a možnostem povolebních koalic.

Poněkud paradoxně, ODS je na tom skoro stejně. Taky se bude muset při svém volebním apetitu ohlížet víc než kdy jindy po výsledcích ostatních stran. Bez podpory jiné menší nelevicové parlamentní strany jí ani případné vítězství třeba i o pět procent (jak ukazuje včerejší průzkum CVVM) k vládním lavicím stačit nemusí. ČSSD s podporou komunistů v zádech dávají zatím dohromady pohodlnou parlamentní většinu.

Ale je tu ještě jedna možnost. Že to v Česku zase skončí patem. Stejným patem, který se už nikdy neměl opakovat, jak se politici dušovali po nekonečných tahanicích, veletočích a kotrmelcích povolebních jednání v roce 2006. Jenže sliby chyby. Změna ústavy, třeba ta úplně nejjednodušší, aby poslanců nebylo 200, ale 199, se nejen nekonala, ale ani ji nikdo vážně nenavrhl. Pokud tedy nepočítáme nesmělé nápady s bonusem pro vítěze.

Pro všechny nepřítele politických pří a úskoků, slabých vlád, nakupování či přebíhání poslanců to není dobrá zpráva. Jakkoli je další plichta sto na sto statisticky nepravděpodobná. Jenže to byla i v roce 2006.

Autor je šéfredaktor ČRo Rádia Česko