Robert Břešťan: Sáblíková - sochu nebo pomník?

26. únor 2010

Česká republika má v době politického marasmu a všeobecné skepse nového hrdinu, přesněji - hrdinku, Martinu Sáblíkovou. Podobně jako teď, i v roce 1998 jsme měli úřednickou vládu, zemi také svírala pověstná blbá nálada a do toho si přijde zimní olympiáda a zlatí hoši nám z Nagana přivezou placku. Tentokrát hokejová placka z Vancouveru nebude ani bramborová, ale to se prostě ve sportu a v životě stává.

Nevadí, i tak máme co slavit, Sáblíková je dvakrát zlatá a jednou bronzová, a to je přeci značný důvod k troše veselí a národní hrdosti. Bez jakékoli ironie - před výkonem slečny Sáblíkové je nutno se hluboce sklonit.

A teď ke kacířské, ale nutné otázce. Skutečně v České republice, zemi s všehovšudy deseti rychlobruslaři, musíme mít velkou speciální krytou halu?

Jistě, Sáblíková si zaslouží důstojné podmínky k přípravě. Opravdu má ale tahle důstojnost cenu asi miliardy a půl, o níž se v souvislosti s halou mluví?

Budou-li peníze soukromé, budiž, na podnikatelské riziko či superštědré mecenášství má každý právo. Tedy každý, kdo na to má. Že by to ale měl dotovat finančně vyždímaný stát?

Nebo že by měl Aleš Hušák a jeho Sazka postavit další halu, jak se už teď občas ozývá? To asi těžko. Sazka má dost problémů sama se sebou a státní rozpočet taky.

Miliarda a půl je hodně peněz. A za zlomek této sumy, si je možné koupit hromady velmi důstojných tréninkových hodin třeba v Německu, nebo v Nizozemsku, rychlobruslení zaslíbené zemi.

Dotaci na takový trénink, ubytování a diety by se už najít mohly a měly. I když jde o sport v Česku marginální, fenomenální úspěch se nedá ignorovat. Jakkoli je na místě pochybnost, že se z rychlobruslení v Česku stane masová zábava a že na objevení čeká další houf Sáblíkových. Zejména proto, že podle všech kritérií geniální trenér Petr Novák je prostě jen jeden.

Navíc - na špičkovém tréninku v zahraničí není nic zvláštního. Ve sportu jde o běžnou věc, kupříkladu v tenise. A nikdo pak nezpochybňuje, že tenista, či tenistka, kteří většinu sportovního života tráví tréninkem někde na Floridě a cestováním po světě, zůstávají stále Čechy.

Sáblíková bude mít bronzovou sochu, medaile z této olympiády a věřme, že i z několika dalších a už teď má nesmazatelné místo ve sportovní historii. Přesto není a nebude žádná tragédie, pokud se jí z "eráru" nepostaví i pomník v podobě haly.

Pokud se ale hlásí nějaký ten soukromý sponzor a investor, ať těch hal postaví třeba deset...

Autor je šéfredaktor ČRo Rádia Česko

autor: bre
Spustit audio