Robert Břešťan: Nejkratší cesta do hrobu

Jízda autem je i bez těchto fatálních důsledků často adrenalinovým zážitkem. Může nás sice těšit, že za prvních šest měsíců letošního roku zemřelo na českých silnicích „jen" 294 lidí, neb, jak radostně hlásí policie, je to nejméně za posledních 21 let.

A ve srovnání s nejtragičtějším půlrokem v roce 1994 je to úspěch. Před 16 lety totiž v tomto období na silnicích zemřelo hrozivých 640 lidí.

Český dlouhodobý cíl byl snížit v roce 2010 (tedy letos) počet zemřelých při nehodách na polovinu ve srovnání s rokem 2002. Vyjádřeno číslem - kýžené maximum je 650 lidí. Pokud bude pokračovat hrozivý prázdninový trend, cíl se nám bohužel překlopí do dalšího roku.

I když mrtvých - viděno jen skrze oficiální policejní čísla - postupem času ubývá, na silnicích subjektivně bezpečněji není. Jak hlásí kupříkladu pojišťovny - počet smrtelných nehod sice klesá, havárií, srážek a škod hlášených motoristy neubývá.

A podstatné je i srovnání se světem. Jak to, že se mezi lety 2001 až 2009 podařilo snížit počet smrtelných nehod v Lotyšsku o 54 procent, ve Španělsko o 53 procent a v Estonsku s Portugalskem o rovnou polovinu?

Mají bezpečnější auta a lepší silnice? Změnilo se chování řidičů, mají tam vyšší průměrné IQ, naučili se lépe řídit? Mají více policistů, přitvrdila represe? Nebo pomohla osvěta a peníze na kampaně? To jsou otázky, na které stojí za to znát odpověď.

Česká republika je totiž z evropské sedmadvacítky v trendu snižování počtu obětí dopravních nehod až na dvacátém místě. Pokles o 32 % znamená sice záchranu několika set lidských životů (díky za to), ale důvod k velkému jásotu to věru není.

Mluvíte-li s cizincem, či aspoň s někým, kdo má řidičské zkušenosti z civilizovaných zemí, obvykle se dozvíte, že v Česku na silnicích vládne džungle, právo silnějšího a lhostejnost.

Temperamentní Italové či Španělé na sebe sice zběsile troubí a jízda v centrech měst připomíná někdy Brownův pohyb, přesto je na tamních silnicích bezpečněji.

Že je s českým řidičem pořád něco v nepořádku dokazuje i jeho zázračná proměna ve chvíli, kdy přejede hranice třeba do Rakouska. Rychlostní limity jsou rázem svaté…

Třeba nám ale právě Rakušané pomohou. Když chce Brusel statisticky mínus 50 %, udělejme s jižním sousedem džentlmenskou dohodu. V Rakousku se sníží smrtelné nehody o 70 %, a my můžeme zůstat na těch našich třiceti.

A pak že je statistika nuda. Může to být i pěkný adrenalin.

Autor je šéfredaktor ČRo Rádia Česko