Richard Seemann: Lucemburská vláda padla

Řecký premiér Antonis Samaras (vpravo)  a šéf euroskupiny Jean-Claude Juncker
Řecký premiér Antonis Samaras (vpravo)  a šéf euroskupiny Jean-Claude Juncker

Nebývalou pozornost na sebe soustředila informace, že lucemburský ministerský předseda Jean Claudie Juncker s celou vládou odstoupil. Jde o 59letého doyena evropské politiky, který ovlivňuje Evropskou unii po dvě desetiletí. Ve funkci ministra financí a premiéra jeho vliv přesahoval velikost půlmilionového Lucemburska.

Důvodem pádu nejdéle sloužícího unijního politika byla překvapivě jeho nečinnost vůči tajným službám, dokonce ani poté co byl sám vystaven jejich špiclováním. Ty se odvozují od „Aféry Bommeleeër“ když v letech 1984 až 1986 došlo k sérii bombových atentátů proti veřejným budovám a infrastrukturním zařízením v Lucembursku. Původci nebyli dlouho odhaleni a teprve od února letošního roku byli postaveni dva policisté před soud. Jsou obžalováni, že je prováděli s cílem, aby donutili vládu navýšit počty policie a její výzbroj.

Samotný Juncker s tím bezprostředně sice neměl nic společného, ale teprve nyní po dvaceti letech vyšlo najevo, jak za jeho vlády tajná služba bez soudního povolení prováděla odposlechy. Nakonec to vyvrcholilo v listopadu 2007, kdy její šéf Marco Mille si natočil své jednání s Junckerem prostřednictvím štěnice umístěné v náramkových hodinkách. Poté co pronikaly na veřejnost informace o podivných obchodech tajné služby s vozidly, označila příslušného státního zástupce za pedofila. Politická krize, ale vzala jiný vývoj, než očekávali protivníci křesťansko-demokratického premiéra, poté co podal demisi a vyhlásil na podzim předčasné volby.

Jeho sociálně demokratický náměstek Jean Asselborn, který byl hlavním aktérem pádu vlády, stáhl koncem týdne svou kandidaturu na premiérské místo v nastávajících volbách. Stalo se tak po rozhodnutí Křesťansko sociální lidové strany, jít do voleb vedeni znovu svým bezkonkurenčním premiérem. Budoucnost Lucemburska není podle ní závislá na aférách tajných služeb, ale na hospodářském a vzdělanostním rozvoji, v boji proti nezaměstnanosti, nedostatku bytů a chudoby.

Lucemburská veřejnost posuzuje politické strany především podle toho, jak jsou schopné tyto problémy řešit. Podle Junckera o tom nemůže rozhodovat poslanecká sněmovna složná bezpečnostními specialisty, ale odborníky, kteří zajistí ekonomický rozvoj a udrží vysokou životní úroveň.