Riceová v Izraeli

Proč je situace bezvýchodná? Zejména proto, že na obou stranách izraelsko-palestinského konfliktu jsou slabí vůdci, kteří nemají dostatečnou podporu vlastních voličů ani v běžných záležitostech, natož v otázkách trvalého mírového uspořádání, jež bude vyžadovat nepříjemné kompromisy. Atmosféra je ztížená také nejčerstvějšími výhružkami Íránu na adresu Izraele i rostoucím napětím na izraelsko-palestinské hranici v Gaze, přes kterou stále létají podomácku dělané rakety. Izraelská vláda ve středu vyhlásila Gazu za nepřátelské území, a Hamas vzápětí na to oznámil, že se chystá na ozbrojenou obranu proti údajné izraelské invazi.

Podívejme se však nejdříve na návštěvu Condoleezzy Riceové trochu zblízka. Ve středu jednala s izraelskou stranou, konkrétně s premiérem Ehudem Olmertem - a se svou kolegyní v křesle ministryně zahraničí, Cipi Livniovou. Podle vlastního líčení Riceová zaznamenala u Izraelců rostoucí zájem o zintenzivnění mírového procesu. Je pravda, že z izraelské strany zaznělo v posledních týdnech několik opatrných návrhů na další postup. Izraelci si představují, že by se nejdříve dojednaly principy, jako je třeba dělení Jeruzaléma, moderl řešení otázky uprchlíků, zachování izraelských osad na Západním břehu a výměna území 1:1 a tak podobně. Izraelci předpokládají, že něco takového by pro Mahmúda Abbáse, který dnes vládne de facto jen na Západním břehu, mohlo být zajímavé. Abbás totiž potřebuje udělat něco, čím by konečně vyvolal dojem, že se mu další zlepšit úděl Palestinců.

S prezidentem palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem Riceová jednala dnes, tedy ve čtvrtek. Na společné tiskové konferenci v Ramalláhu pak prohlásila, že další jednání musejí přinést zásadní pokrok v přípravách na vznik samostatného palestinského státu. To vypadá jako bombastická rétorika, která má zakrýt celkem chudé výsledky rozhovorů. Je pravda, že během této právě skončené návštěvy se nic významného nestalo, ale to ani nebyl účel cesty. Riceová přijela hlavně zjišťovat a ovlivňovat postoje hlavních hráčů před velkou mezinárodní konferenci, kterou chtějí Američané svolat na listopad. Právě o této konferenci Riceová mluvila, když se zmínila, že příští jednání už musejí přinést výhled na zřízení palestinského státu.

Přesné datum konference, a dokonce ani seznam účastníků však zatím nejsou známy. O nějaké trvalejší řešení však začaly mít zájem i významné arabské země, které dříve definitivnímu urovnání spíše kladly překážky, a tak tato konference, navzdory nepříliš nadějné vnitropolitické situaci jak v Izraeli, tak v Gaze a na Západním břehu, může znamenat významný zlom.

Hlavní problém budoucí konference spočívá v rozdílných očekáváních. Abbás a většina případných arabských účastníků si přejí, aby na ní byl schválen přesný harmonogram kroků vedoucích ke vzniku samostatného palestinského státu. To znamená, že chtějí jednat o klíčových sporných bodech - především o stanovení přesných hranic, o návratu palestinských uprchlíků a o statusu východního Jeruzaléma. Izraelský premiér Ehud Olmert zatím nabízel jen dohodu o o záměru, bez závazné definitivní dohody. Cílem Riceové bylo během jejího čtyřiadvacetihodinového pobytu pokusit obě strany názorově sblížit.

Jeruzalémská jednání Riceové s Olmertem a Livniovou doprovázelo napětí, které vyvolalo rozhodnutí izraelské vlády. Izraelský kabinet právě v den jejího příjezdu prohlásil palestinské pásmo Gazy za nepřátelské území. Stalo se tak kvůli neustávajícím raketovým útokům palestinských radikálů, kteří ostřelují izraelské území poblíž hranic s Gazou. Riceová v tomto rozhodnutí Izrael podpořila.

Izraelské rozhodnutí se zatím zřejmě vztahuje hlavně na ekonomické sankce. vláda chce omezit tok elektrické energie a pohonných hmot do Gazy. Ministryně zahraničí Cipi Livniová řekla, že ustanou dodávky všeho zboží a potřeb, ale budou zachovány dodávky na úrovni humanitárního zajištění tamních 1,5 milionu obyvatel.

Hnutí Hamas označilo tyto sankce za vyhlášení války. Jeho ozbrojenci se prý už chystají na chystají na vpád izraelských sil, a stoky bojovníků zaujaly pozice podél hraničního plotu s Izraelem. Ve městě Gaza mezitím civilisté připravují pytle s pískem jako potenciální bariéry proti nepřátelským vojákům.

Přitom podle izraelských komentátorů se izraelská vláda vyhlášením Gazy za nepřátelské území chtěla ozbrojené intervenci spíše vyhnout, a otevřít si cestu k nevojenskému řešení, jako jsou právě sankce. Obává se totiž, že by intervence byla krvavá a zdlouhavá, a navíc by mohla opět sblížit znesvářený Hamás s Fatáhem.

Je zajímavé a příznačné, že Palestinské vedení na západním břehu Jordánu chystané sankce kritizoval a například prezident je označil za další utrpení pro civilisty. Je to hlavně vzkaz obyčejným Palestincům v Gaze, jejichž podporu nechce Fatáh ztratit. Zároveň ovšem platí, že vláda Fatahu na západním břehu chce Hamas co nejvíc oslabit a sama po své linii utahuje smyčku kolem krku svého soka. Například rozhodla zmrazit platy 21 jeho poslancům Hamasu, zatímco své vlastní poslance vyplácí.

Je důležité si uvědomit, že momentálně nejvýznamnějším konfliktem oblasti je právě boj mezi oběma palestinskými organizacemi. Obě mají rozdílný postoj jak k budoucímu soužití s Izraelem, tak co do budoucího uspořádání palestinského státu a společnosti.

Jejich vzájemná boj má i nadále i ozbrojenou podobu. Představitelé Hamasu v posledních dnech obvinili své rivaly z několika bombových útoků proti svému velitelství v Gaze a nařkli čelné představitele Fatahu ze spiknutí s Izraelem. Další dva členy Hamasu zranili neznámí střelci v uprchlickém táboře v Gaze. Nikdo se sice zatím nepřihlásil k odpovědnosti, ale Hamas podle místních po incidentu zadržel několik desítek přívrženců Fatahu. Odhodlání Fatahu a prezidenta Abbáse dále utahovat zmíněnou smyčku posilují zprávy, že obyvatelé Gazy začínají být s vládou Hamásu nespokojení. Hamás, samozřejmě i kvůli blokádě, není schopen zajistit to, co slíbil, tedy především práci a lepší materiální podmínky. Jeho radikálnější křídla se naopak soustředí na vynucování své představy o islámské životním stylu, což se mnoha Palestincům nelíbí. Podle diplomatických informaci Hamás neudržel, případně nezískal podporu důležitých arabských zemí, tedy zejména Egypta a Saúdské Arábie, a bez nich je jeho manévrovací schopnost velmi omezená.

Je ovšem otázka, zda se v Gazy stane do konání velké konference něco zásadního. A bez vyřešení tohoto vnitro-palestinského konfliktu se ani na palestinsko-izraelské a arabsko-izraelské scéně nic zásadního nemůže změnit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .