Rezoluce RB OSN o Iráku

Itinerář, posvěcený úterním hlasováním v New Yorku, pokrývá 19 měsíců a začíná poslední červnový den, kdy dochází k formálnímu předání politické moci z okupačních orgánů na nedávno vytvořenou přechodnou iráckou vládu. Partnerem této vlády má být stočlenná rada, o jejímž složení rozhodne v červenci konference organizovaná OSN. Prvním už z voleb vzešlým orgánem se nejpozději na konci ledna příštího roku stane ústavodárné shromáždění. To také zvolí další přechodnou vládu.

Popis trochu komplikovaného procesu není samoúčelný. Dvě shromáždění a dvě vlády ověnčené přívlastkem přechodný jsou totiž nezbytnými mezistupni v procesu zesilující politické legitimity iráckých orgánů. Ty jsou sice formálně suverénní už v okamžiku předání moci okupačními orgány, avšak reálně potřebují čas a podporu mezinárodního společenství. Úterní rezoluce OSN Iráku slibuje obojí. Sama o sobě je však pouze předpokladem a nikoli zárukou úspěchu. Dobře vymezený rámec je třeba vyplnit kvalitním obsahem.

Vycházet se přitom musí z toho, co je k dispozici. V tomto ohledu se žádné převratné změny nekonají. Zahraniční jednotky musí v Iráku zůstat. Budou sice působit pod novým názvem jako síly mnohonárodní, avšak budou to tytéž převážně americko-britské jednotky známé dosud jako koaliční. Klíčovou otázkou je, zda je nový nátěr může zbavit přízviska okupační, stejně jako to, zda pouhé požehnání OSN může přechodné irácké vládě dodat potřebnou autoritu.

V rámci daných možností je to ale jediný možný start. Jistě lze namítnout, že období přímé okupační správy mohlo být podstatně kratší, a že dnes mohl být Irák minimálně v jedné třetině cesty, kterou má teprve před sebou. Takové úvahy ale patří spíše do kategorie "poučení pro příště". Důležitější je to, co má pro Irák praktický význam, tedy rezoluce Rady bezpečnosti číslo 1546. Pátá varianta koncem května poprvé předloženého britsko-amerického návrhu nakonec dostala všech 15 hlasů.

Pro byli i odpůrci zásahu v Iráku, tedy Francie, Rusko a Německo. Souhlasilo také Alžírsko, momentálně jediný zástupce arabského světa v Radě bezpečnosti. Výsledek 15 : 0 je jednoznačně výrazem ochoty dohodnout se ve prospěch Iráku. Tento výsledek umožnil kompromis, který se týká soužití svrchované irácké vlády a mnohonárodních jednotek. Rezoluce přiznává irácké vládě právo požádat zahraniční jednotky o odchod ze země. Zároveň se ale nezmiňuje o tom, že by irácká vláda měla mít právo veta nad operacemi zahraničních jednotek.

Koexistenci iráckých institucí a mnohonárodních sil a především konzultace citlivých vojenských operací na území Iráku má usnadnit společný bezpečnostní orgán. V něm budou zastoupeny irácká vláda, mnohonárodní jednotky, vznikající irácké ozbrojené síly a zpravodajské služby. Ochotu k tomuto řešení vyjádřili americký ministr zahraničí Colin Powell a irácký premiér Ajád Aláví ve zvláštních dopisech. Ty otevřely cestu ke schválení rezoluce a jsou zároveň jejími přílohami.

Znovu se ale ukázalo, že v případě Iráku bohužel neplatí známé rčení "konec dobrý, všechno dobré". S rezolucí totiž nejsou spokojeni iráčtí Kurdové, kteří se od počátku 90-tých let těší široké autonomii na severu země. Tu jim také zaručuje prozatímní irácká ústava schválená koncem března. O ní se ale rezoluce OSN vůbec nezmiňuje. Je jasné, že případný odchod z vlády, kterým Kurdové hrozí, by pracně vytvořený plán s razítkem OSN hodně zkomplikoval.