Remkova kosmická stanice Saljut 6
Vladimír Remek při své cestě do vesmíru strávil 8 dní na kosmické stanici. Byla z řady Saljut s pořadovým číslem 6. Současně u ní mohly kotvit dvě lodě Sojuz. Díky možnosti zásobování a lepším podmínkám pobytu byl na stanici vytvořen tehdejší rekord v délce pobytu člověka ve vesmíru.
Předchůdci Miru
Sovětské kosmické stanice Saljut byly předchůdci dnes známějšího a slavnějšího Miru. Stanice Saljut 1 byla vypuštěna roku 1971 a vydržela pracovat půl roku. Poslední z řady stanic Saljut 7 byla vypuštěna v roce 1982 a shořela v atmosféře až roku 1991, nicméně od vypuštění Miru roku 1986 na ní žádná lidská posádka nebyla.
Stanice Saljut 6, na které pobýval Vladimír Remek, byla vynesena do vesmíru v září r. 1977. Oproti předchozím verzím se lišila třeba tím, že měla dva stykové uzly. To znamená, že k ní současně mohly být připojeny hned dvě kosmické lodě Sojuz. Během pětileté existence měla stanice 5 dlouhodobých posádek a 11 návštěvních.
Při tom hned první posádka Saljutu 6 překonala americký rekord v délce pobytu člověka ve vesmíru o 14 dní. Romaněnko a Grečko na ní strávili 96 dní. Sověti pak rekord s každou další posádkou ještě zvyšovali na 139, 175 a 184 dní. Ve chvíli, kdy byla stanice ve vesmíru první tři měsíce, k ní přiletěli i Vladimír Remek a Alexej Gubarev.
Vesmírný vagon
Kosmickou stanici Saljut si můžeme představit přibližně jako železniční vagon. Sice nemá žádná kola, ale délka a šířka přibližně souhlasí. Stanice má válcový tvar o délce asi 16 metrů a průměru 4 metry. Energie potřebná na provoz stanice byla získávána ze tří solárních panelů, které dokázaly vyrábět až 4 kW.
Dlouhý život stanice a především výdrž posádek byl dán možností vysílat k Saljutu zásoby, palivo pro manévrování, náhradní díly a přístroje pro vědecké experimenty. Zásobovací lodě Progress uvezly až 20 tun nákladu, takže pro potřeby posádky byly naprosto dostatečné. Stanice měla uzávěr, kterým bylo možné vystoupit do volného kosmického prostoru. Během existence stanice byly provedeny celkem tři výstupy kvůli testování nových skafandrů nebo vědeckým experimentům, měřícím např. počet mikrometeoroidů nebo radiaci z vesmíru.
Také životní podmínky na Saljutu 6 byly oproti předchozím stanicím vylepšeny. Kosmonauti měli k dispozici sprchu, lepší prostor na spaní a cvičení. Strojovna byla zvukotěsně oddělená.
Výzkumná laboratoř
Hlavní cíl Saljutu 6 byl vědecký. Nemůžeme si představovat, že tam kosmonauti byli na výletě. Měli jasně dané úkoly, které museli plnit. Hlavním vědeckým přístrojem stanice byl astronomický dalekohled. Měl průměr 1,5 metru a dokázal pozorovat záření infračervené a ultrafialové. Nutností bylo pozorovat jen ve stínu Země, když byl chráněn před slunečními paprsky.
Druhým hlavním přístrojem byla multispektrální kamera pro sledování zemského povrchu. Ta zabírala oblasti o rozměru 165 x 220 kilometrů s rozlišením 20 metrů. Snímalo se do výměnných zásobníků na 1200 snímků. Ty bylo nutné pravidelně měnit, protože radiace postupně zhoršovala kvalitu obrazu.
Stanice byla od okolního světa samozřejmě neprodyšně uzavřena, ale neplatilo to pro světlo. Kosmonauti měli docela pestrý výhled ven, protože na stanici bylo celkem 20 pozorovacích okének.
Stanice byla velice úspěšná a významně přispěla ke kosmickému výzkumu. Po Saljutu 7 ale přišla nová generaci vesmírných stanic. Mir byl první stanicí, která byla sestavena z několika propojených modulů. Podstatně se tak zvýšil obytný prostor a pobyt ve vesmíru se stal pohodlnějším. Na stejném principu je založená i Mezinárodní vesmírná stanice ISS. Nejen větší prostor, ale také rozvoj techniky dělá dlouhodobý pobyt v kosmickém prostoru pro člověka snesitelnějším. Dnešní podmínky kosmonautů jsou s érou Vladimíra Remka neporovnatelné.
30. výročí letu Vladimíra Remka do vesmíru se věnuje sobotní pořad Nebeský cestopis 1. března ve 20 hodin.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
