Rekordní nezaměstnanost
Nezaměstnanost jistě není disciplína, ve které rekord potěší. Procenta lidí bez práce jsou noční můrou politiků, kterým se za ni zpravidla klade vina. Má se za to, že existují recepty, jak může stát nezaměstnanosti čelit, a že je na vládě, zda tyto recepty použije. Ve skutečnosti se myslí recept jediný, a tím je růst ekonomiky.
Povšimněme si, že George Bush čelí kritice své politiky zaměstnanosti ohlášením prognózy, že americká ekonomika letos vytvoří 2,6 milionu nových pracovních míst. Problém je v tom, že loňská předpověď Bílého domu slibovala 1,7 milonu míst a realitou byl pokles o třiapadesát tisíc. Když je řeč o naší rekordní nezaměstnanosti, uvádějí se příčiny jako propouštění ve velkých podnicích, tlak na efektivitu výroby, nepružný trh práce a štědrý sociální systém. Sotva lze od vlády očekávat, že soukromým podnikům zakáže propouštět, že podpoří neefektivní výrobu, přinutí občany stěhovat se za prací a ještě si je pohněvá redukcí podpor a sociálních dávek. Tudy asi cesta nepovede.
Navíc když je řeč o chybějících pracovních místech, je třeba zdůraznit, že chybí ta dobře placená. Růst životní úrovně totiž způsobuje nezájem o práci ve stavebnictví či v textilkách, nechce se nám příliš prodávat v hypermarketech a poslední dobou se k neatraktivním zaměstnáním začínají řadit i restaurační služby. Za nízké mzdy jsou u nás ochotni pracovat spíše cizinci z východu a podnikatelé tvrdí, že mzdy, za které by byli ochotni pracovat Češi, by je zruinovaly. Je to bludný kruh. K hospodářskému růstu vede efektivita, a ta vytváří spíše zisk než pracovní místa. Podobně vyšší životní úroveň zvýší spíše životní nároky než zájem o špatnou mzdu. Získat a udržet si dobrou práci bude zkrátka stále obtížnější, ať už ekonomika klesne, či poroste.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.