Reforma veřejných financí a Špidlův pád

A má pravdu. Reforma veřejných financí, tedy reforma financování zdravotní péče, sociální péče, financování starobních penzí není otázkou ani levou, ale ani pravou. Je otázkou civilizační a řešit by ji měla celá politická scéna ruku v ruce. Komentátor Frankfurter Allgemeine Zeitung Paul Nolte, kterého věru nemůžeme podezřívat z přílišné sympatie k levici, na toto téma napsal : .ve velké reformní aréně se nestřetávají již tolik leví s pravými, ani hodná teta sociální stát se zlým strýcem neoliberalismem - jde o mnoho víc, o opravdový kulturní boj mezi tradicionalisty a nositeli modernizace. Oba směry najdeme napříč všemi politickými stranami. Co platí pro Německo, by pro Česko mělo platit přinejmenším stejně. Zdá se ale, že tomu tak docela není. Když čeští sociální demokraté volali po hlavě Vladimíra Špidly, sice se odkazovali na německý model, Voloďa zůstane premiérem, Staník, Karlík nebo Toník zaujmou post předsedy strany. Ne však pro to, aby koaliční vláda mohla do konce dotáhnout započatou reformu veřejných financí a sama ČSSD mohla kudy chodí, říkat, to ale my ne, to ten Špidla se svými koaličníky, ale proto, aby reformu ve víře, že tak získají znovu politické body, zastavili. Přitom bychom mohli s úspěchem očekávat, že Vladimír Špidla by byl možná na takový kompromis šel. Ale ne ! Špidla zaslouží trest. Reforma není přece sociálně demokratická káva. Co je nám do ní! Do reformy veřejných financí je nám všem. Jde totiž o to, zda se nám bude dostávat kvalitní lékařské péče, na kterou nebudeme muset čekat v nekonečných frontách, zda našim sociálně slabším občanům se bude dostávat efektivní a zejména motivující sociální péče, zda bude na starobní penze i dalším generacím. Jde o to, zda zadlužování veřejných financí ještě udržíme pod kontrolou, či zda se nepřetvoří v neřiditelné perpetuum mobile, vyživující sebe samo. Jde o to, na co jsou přednostně užívány úvěrové zdroje, kterých je v zemi omezené množství. Zda na krytí rostoucího dluhu veřejných financí, či zda jsou užity k účelu, k němuž jsou vytvářeny, totiž k financování podnikatelských aktivit. Prvý případ - krytí veřejných dluhů povede ke zdražování peněz. K růstu úrokové míry se všemi neblahými důsledky, které to pro ekonomiku může mít. V druhém případě naopak máme naději, že použití úvěrových zdrojů napomůže k potřebnému hospodářskému růstu. Každý den, měsíc prodlení a neřešení otázky zadlužených veřejných financí může být proto pro zemi fatální. Toho by si měly být vědomy všechny strany jak dnes už bývalé koalice, tak i opozice. Všech se to totiž týká. Všech je to totiž káva. Nejde, jak už bylo řečeno, o problém pravolevý, ale o problém civilizační. Navíc chceme-li ten problém poctivě pojmenovat, musíme k tomu najít odpovídající porci politické odvahy na straně jedné a na straně druhé odpovídající porci politické odpovědnosti. A politickou nezodpovědností je zde halasná distanc od problému. Pokud někdo, a zatím to byla jen Špidlova vláda, začne problém pojmenovávat a hledat pro něj řešení, navíc řešení, které není nijak líbivé a voličsky přitažlivé, nemůže někdo jiný z takové situace vytloukat pro sebe populistický politický kapitál. Bohužel se tak neděje jen na straně komunistů. U nich to ale nepřekvapuje. Vnitřní logika jejich vlastní politiky jim vždy kázala parazitovat na problémech společnosti a vytloukat z nich politický kapitál. Zarážející je v této souvislosti postoj občanských demokratů. Jejich tah k předčasným volbám je sice pochopitelný, ale prospěch takové volby nepřinesou zemi, ani jim. Místo aby už dnes z pozice opoziční se strachovali o osud řešení zadluženosti veřejných financí, aby usilovali o to, že se má s občany v této souvislosti hrát otevřená hra, že už dnes je pomalu pozdě zvykat Česko na myšlenku - reforma veřejných financí znamená, že v mnoha ohledech se ponese v duchu "za více se vám dostane méně, alespoň do té doby než zvládneme celý veřejný dluh" - rozehrávají politickou hru, vedoucí zastavení prací na reformě. Čas ale nezastaví. Volby sice vyhrají. Za rok bude situace ještě horší a ony zjevované pravdy budou muset být ještě tvrdší. A jak už to v životě chodí - bit není původce, ale zpravidla posel, který špatnou zprávu přináší.