Reforma dávek s nejistým koncem

Jde o zatím nejvíc ambiciózní pokus změnit všeobjímající sociální systém, který demokratické Česko zdědilo po komunistickém Československu. Přesto je málo odvážný - například ve srovnání s podobnými reformami, které už rozjely sousední země, konkrétně Německo a Slovensko. Proto experti varují, že pokus vlády Stanislava Grosse nemusí vůbec nic změnit na současných, nepříliš povzbudivých poměrech. Počet nezaměstnaných v posledních letech průběžně roste a je dokonce možné, že v lednu opět překročí rekordní hranici z ledna loňského roku. A nástroje, které hodlá Škromach použít, se nezdají být příliš silné.

Architektura chystané reformy je složitá a nelze ji s úplnou přesností popsat, když je k dispozici na komentář pouze pět minut. Už to je ostatně první výhrada - pokud reforma systém nezjednoduší aspoň v některém ohledu, má menší naději na úspěch.

Ale k samotným změnám: v médiích se objevily titulky, že se o třetinu snižuje životní minimum - například pro jednoho člověka ze 4 300 korun na 2 870. Takový je nejviditelnější zásah. Ovšem zároveň ministr Škromach dodává, že sociální výdaje neklesnou - prý to ani nebylo účelem reformy.

Ušetřené peníze se tedy musí někde v systému zase objevit. Skutečně - tři miliardy korun navíc dostanou sociální odbory velkých obecních úřadů, aby je rozdělovaly chudým, kteří nemají na bydlení.

Z finančního pohledu je právě tohle největší změna a v ní se skrývá smysl celé vládní strategie.

Dosud tři miliardy na bydlení rozdělovaly státní pracovní úřady, teď se tyto peníze přidají k částce, kterou na podporu bydlení chudých už dnes rozdělují obecní úřady.

Vtip změny je v tom, že obecní úředníci mohou s penězi zacházet jinak, než kolegové z pracovních úřadů, které patří státu. Státní úředník prostě jen vyplácí peníze, na které má sociálně slabá domácnost nárok ze zákona. Obecní úředník peníze dát může, ale také nemusí. Reforma předpokládá, že obce této možnosti využijí. Pokud tedy bude zřejmé, že se příjemce sociálních dávek nesnaží najít regulérní práci, ale místo toho pracuje načerno, nemusí na bydlení dostat nic. Stejný účel sleduje i zavedení varianty životního minima, takzvaného existenčního minima, které je o čtvrtinu nižší. Když nebude nezaměstnaný spolupracovat, dostane se na nižší částku, ti aktivní naopak mohou dostat přidáno.

Už dříve byly obce vyzvány, aby využily možnosti veřejně prospěšných prací. Když svým nezaměstnaným vymyslí práci, stát jim dá peníze na mzdy. Člověk se jen těžko zbavuje podezření, že se stát zbavuje starostí na úkor obcí. Bude ho to stát jen tři miliardy ročně, a to není v takovém případě závratná suma. Podezření ale není na místě. Lidé, kteří reformu připravovali, své věci rozumějí a zvolili cestu, která by mohla fungovat. Jde prostě o to, jestli věci domysleli do konce.

Městští úředníci zkrátka dostanou do ruky nástroje, kterými mohou motivovat, případně donutit k práci. Otázka zní, jestli budou mít důvod a schopnosti nástroje použít.

Z pohledu obecní pokladny dosud bylo lhostejné, jak vysoké dávky se vyplatí, protože náklady nakonec uhradil stát. Proto také obce příliš přísně nekontrolovaly, zda jsou požadavky sociálně slabých rodin oprávněné a dávky prostě vyplatily, když o ně někdo požádal.

Tentokrát si budou smět obce menší část peněz nechat. Není ovšem stanoveno, jak velkou část, a tak ani nevíme, jestli bude suma stát za to.

Existuje ale i jiný problém. Budou mít úřednici obcí dost energie, aby s každým z dlouhodobě nezaměstnaných týden po týdnu pracovali a naučili ho, jak se vydělávají peníze? Ve většině případů navíc půjde o to, jak odhalit strategie těch, kteří se práci účinně vyhýbají.

Pro toho, kdo nechce pracovat, je úplně nejjednodušší ucházet se o označené zaměstnání opilý. Nevezmou ho přes všechnu snahu úřadů prostě nikde. Účinnou strategií sociálních úřadů může být i to, že budou zvát nezaměstnané co nejčastěji na pohovor a nabízet jim opět co nejčastěji veřejné práce. Při takovém provozu se příliš černé práce nestihne. Jenže budou mít obce na takový postup dost lidí? V tuto chvíli je pro tři sta tisíc dlouhodobě nezaměstnaných podle dostupných informací nemají.

Dostáváme se k jednoduché úměře. Čím větší část ze sociální dotace obce dostanou, tím větší počet úředníků budou moci přijmout a tím budou při své snaze vymýtit nezaměstnanost úspěšnější. Nikdo ale zatím navržený postup nepropočítal.

Nelze tedy popřít, že navržená reforma je krok správným směrem. Jen nelze vyloučit, že stejně nakonec nikam nepovede. Je možné také potichu předpokládat, že hospodářský růst míru nezaměstnanost přece jen srazí, případně zmrazí.

Svého času potkal český génius Cimrman dramatika Čechova, který se mu pochlubil, že píše divadelní hru Dvě sestry. "Antone Pavloviči, není to málo?" ptal se Cimrman. Stejná otázka napadá při pohledu na změny sociálních dávek, které doporučil Škromach a celá vláda.