Reforma

13. květen 2003

Vláda vyložila svou představu, jak v horizontu tří let snížit výdaje státního rozpočtu o osmdesát miliard a jak docílit desítek miliard dodatečných příjmů. Zatímco odboráři vládě vyčítají, že reforma postihne zaměstnance a nedotkne se příjmově silných skupin obyvatelstva, pravicová opozice a řada ekonomů soudí, že spíše než o skutečnou reformu se jedná pouze o dílčí opatření, která k ozdravení systému veřejných financí nepovedou.

Příznivou reakci vláda jistě ani nečekala, nepopulárními opatřeními ještě nikdo nedocílil zvýšení popularity. Snahou vlády je zastavit proces zadlužování státu způsobem, který by současně nebyl politickou sebevraždou, tedy provést bolestnou reformu, aby moc nebolela. Proto nelze od vlády očekávat nic jiného, než kompromis, pro který se ve sněmovně budou obtížně hledat hlasy. Pohled do sousedního Rakouska, kde záměr politiků reformovat důchodový systém vyvolává masové demonstrace, ale i situace Gerharda Schrödera v Německu, které má problémy s financováním štědrého sociálního systému ukazují, že škrty v rozpočtu obyvatelstvo rozčilují bez ohledu na to, jak vysoké životní úrovni se těší. Vlády nejsou posuzovány podle toho, jaká životní úroveň v zemi existuje, ale podle toho, zda životní úroveň roste, stagnuje, anebo klesá.

O tom, že nelze žít na vysoký dluh, a reforma veřejných financí že je tudíž nezbytná, se spor nevede. V tom s vládou souhlasí jak pravicová opozice, tak odbory. Předmětem sporu je otázka, jak uniknout z dluhové pasti. Chceme-li v roce 2008 přistoupit k jednotné společné měně, deficit rozpočtu nesmí přesáhnout tři procenta. Občan chce ale od politiků především vědět, kolik eur bude mít v peněžence. A politici strašně neradi po pravdě přiznají "jak kdo".

autor: iho
Spustit audio

Více z pořadu