Řecko nechá pozdravovat

A tak se stalo, že se dnešní rozhovor s českým prezidentem Klausem v německém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung před Klausovým zítřejším projevem na Berlínské Humboldtově universitě jeví až nezřízeně optimisticky. A sice v okamžiku, kdy Václav Klaus vyjadřuje své přesvědčení, že formálně ke ztroskotání společné měny nedojde, jelikož do tohoto projektu bylo už politicky investováno příliš mnoho.

Politici tedy podle Klause rozpad eurozóny nedopustí, ale bude to velice drahé. A jelikož, Řecko už žádnou vlastní měnu nemá a nemůže ji tedy devalvovat, tak to nepůjde jinak než transferem peněz daňových poplatníků z jedné země do druhé. Což vyvolá v dotyčných zemích pochopitelně problémy.

Dodejme, že nejen v oblasti veřejného mínění: Také na hospodářství se to nemůže neprojevit. Což už se ČR týká velmi bytostně. Václav Klaus to ve zmíněném rozhovoru připouští sice nepřímo, ale jasně, když říká, že „ČR více méně patří k německému hospodářskému prostoru. Hospodářsky naše země dýchají do značné míry harmomicky“. (konec citátu).

Václav Klaus dodává, že by si tudíž dovedl představit implicitní měnovou unii, jakou mívalo Německo s Rakouskem a Holandskem od roku 1980. Teď ale něco takového nepotřebujeme, uzavírá český prezident: doposud nám nepochybně pomáhalo, že jsme euro neměli.

Dodejme, že mít nebo nemít euro je jedna věc. A mít nebo nemít v pořádku rozpočet věc druhá. Loni na podzim zařadila Evropská komise ČR, ačkoliv nemá euro, do dlouhodobě velmi rizikové skupiny, a to přes skutečnost, že zdejší vláda má záchranu bank už deset let za sebou a v současné krizi tudíž do nich nemusela investovat.

Jenže dlouhodobě je tu jiný problém, a to jsou očekávaná zvýšení veřejných výdajů v důsledku stárnutí populace. A to už se ČR týká zcela jistě. Podle EK nejsou všechny náklady na různé ty nouzové balíčky a balíky nic proti tomu, co za výdaje kontinent čeká v příštích desetiletích v souvislosti s demografickým vývojem. Podnětem k zamyšlení je především zjištění, že se oproti poslední bilanci tzv. udržitelnost veřejných financí téměř ve všech státech unie zhoršila.

Udržitelnost se měří podle toho, jakých fiskálně politických sanovacích nákladů bude v nadcházejícím půl století zapotřebí, aby se kvóta zadlužení navzdory vyšším výdajům, které souvisejí se stárnutím populace, zmenšila na 60 procent. Státy EU by na to nyní musely vynakládat 6,5 procenta HDP.

V roce 2006 to ještě byla pouze polovina. Jak obtížné je pro vlády udržovat fiskálně politicky úsporný kurs, ukázaly právě uplynulé roky, kdy panovala konjunktura. Ani tenkrát se to nevedlo. V dlouhodobém pohledu patří podle EK ČR spolu s Velkou Británií, Holandskem, Španělskem a Řeckem k nejvíc ohroženým zemím. Současný vývoj v Řecku se nás tedy týká víc, než jsme ochotni si připustit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.