Rakousko ratifikovalo lisabonskou smlouvu

Dvacet sedm reprezentantů opozičních Svobodných a haiderovských BZÖ - Společenství pro budoucnost Rakouska, ověnčených fotbalovými šátky v rakouských barvách nebo plakáty zdůrazňujícími suverenitu země, ale stačilo vytvořit z plenárního sálu bouřlivý pokřikující kotel. Hned na začátku jednání se jim nepodařilo dosáhnout toho, aby schválení lisabonské smlouvy bylo vyřazeno z jednání a na místo toho o jejím osudu bylo rozhodnuto v referendu. V tom byly podporováni několika sty demonstranty, kteří ráno obklopili vchod do parlamentu. Již několik dnů předtím čtyři tisíce osob ze stotisícové petiční akce "Zachraňte Rakousko" žádalo lidové hlasování o této otázce před sídlem vlády. Když se jim nepodařilo odložit jednání, zahájili zástupci opozice slovní ofenzívu. Šéf krajně pravicových Svobodných Heinz-Christian Strache, ověnčený fotbalovým červenobílo-červeným šálem s nápisem Rakousko, předal spolkovému kancléři a vicekancléři velký psí náhubek jako symbol postavení Rakouska vůči Bruselu po přijetí smlouvy. Zřejmě nechtěl zasáhnout Rakouský fotbalový svaz, který se tím považoval za politicky zneužitý, ale odmítnout lisabonské ujednání, ve kterém je prý uschovaný i rozsudek smrti. Podle jeho tvrzení se tím vymaže rakouská neutralita a provede se atentát na ústavu. Rakouský státní znak - spolkový orel bude poslán do Bruselu, aby se vrátil zpět ve formě slepičí polévky, hřímal předseda poslaneckého klubu Svobodných FPÖ. Představitel BZÖ Peter Westenthaler byl sice v chování zdrženlivější, ale hrozil obyvatelstvu prostřednictvím přímého přenosu zasedání rakouskou televizí ORF novými evropskými daněmi a lavinou tranzitních aut. Tato kritika byla zdůrazňována tabulkou s heslem "Rakousko je demokratická země, kde právo vychází z lidu", kterou měl jako každý poslanec BZÖ před sebou. Prohlašoval přitom, že není antievropsky zaměřený, právě naopak.

"Považujeme se stejně tak za dobré Evropany, ale s jiným nasazením než vy." Představitelé velké koalice označili vystoupení představitelů krajně pravicové opozice za "vytváření paniky". Spolkový kancléř Alfred Gusenbauer jim vmetl do tváře, že "jim nejde o lid, ani o lidové hlasování. Chcete ven z Evropské unie, zatím co my chceme být uvnitř". Exkancléř Wolfgang Schüssel, který měl před sebou jako každý lidovec vlaječku Rakouska i EU, velmi emotivně opozici připomenul, že Rakousko vděčí Unii za všechno, od mírového období po druhé světové válce až po společné úsilí o ochranu spotřebitelů před jedovatými substancemi čínských hraček pro děti. Šéf poslaneckého klubu Zelených profesor Alexander Van der Bellen označil Stracheho představy za šílené, když si myslí, že Rakousko se může samo prosadit. Reformní smlouvu sice nepovažuje za zcela dokonalou a vláda prokazuje v této otázce značné informační deficity, avšak je pro Zelené přijatelná. Spolu s vládní koalicí přitom nepovažuje za nutné nechat posoudit smlouvu prostřednictvím referenda. Byla již před tím podrobně projednána a její schválení doporučeno příslušnými výbory dolní i horní komory parlamentu. Rovněž většina odborníků na ústavní právo došla k závěru, že ratifikace je v plné kompetenci volených zástupců lidu, protože Rakousko je reprezentativní parlamentní demokracií.

Zastánci lisabonské reformní smlouvy z řad sociálních demokratů, lidovců a Zelených ve své argumentaci zdůrazňovali její nutnost pro zabezpečení životnosti Evropské unie při jejím procesu dalšího rozšiřování. Podle jejich názoru posiluje demokratickou legitimaci Unie při posilování vlivu jak evropského tak i národních parlamentů. Přerozdělením mandátů v evropském parlamentě získá Rakousko další místo a bude mít celkem 19 poslanců. Poprvé bude uzákoněna možnost referenda, pokud se pro něj vysloví jeden milion unijních občanů a konečně bude zakotvena i možnost dobrovolného vystoupení z Evropské unie. Navíc národní parlamenty budou mít možnost kontroly a bude jich stačit jedna třetina, aby vyvolaly zákonodárnou iniciativu v evropském shromáždění. Unie přitom uznává pravomoc místních i regionálních samospráv při zabezpečování záležitostí všeobecného zájmu jako dopravy, zásobování vodou, sociálních služeb a podobně. Počet členů Evropské komise se sice o třetinu zmenší, ale Rakousku jako i ostatním členským zemím bude zabezpečena rovnoprávnost přesným rotačním systémem míst komisařů. Půlroční předsednictví Rady bude nahrazeno jeden a půl ročním tří zvolených států a většina zákonů zde bude schvalována kvalifikovanou většinou členů. Rovněž dělení kompetencí mezi Radou a komisí Evropské unie bude nahrazeno tzv. vysokým představitelem pro zahraniční a bezpečnostní politiku, který ji bude koordinovat. V čele Evropské unie bude pak stát prezident zvolený Evropskou radou nad dobu dva a půl roku. Spolkový kancléř Alfred Gusenbauer zdůraznil, že se tím posílí pozice Rakouska uvnitř unie, přičemž neztratí ani suverenitu, ani neutralitu. Ratifikace lisabonské reformní smlouvy v Rakousku tím byla prakticky ukončena, protože horní sněmovna s ní už předběžně vyslovila souhlas a spolkový prezident nemá podle ústavy právo veta.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .