Ragbyový výběr pro mistrovství světa je zrcadlem jihoafrické společnosti
S blížícím se mistrovstvím světa v ragby, které se letos uskuteční ve Velké Británii, zveřejnil nominaci svých hráčů také tým Jižní Afriky. A výběru si záhy všimla místní i světová média.
Pouze osm z 31 hráčů týmu je totiž jiné než bílé barvy pleti. Pro Sibusisa Tshabalaly, jihoafrického zpravodaje serveru Quartz, tento případ dokládá, jak pomalu se zdejší společnost vyrovnává s dědictvím apartheidu.
„Za apartheidu vláda bílé menšiny striktně oddělovala veškeré životní aspekty Jižní Afriky. Běloši a černoši měli rozdílné systémy vzdělávání, veřejná zařízení a dokonce i sportovní kodexy.“
„První demokraticky zvolený prezident Nelson Mandela si po formálním zrušení apartheidu v roce 1994 stanovil téměř nemožný úkol: přeměnit ragby – svého času sport ‚výhradně pro bílé‘ – ze symbolu předsudků a útlaku v symbol národní jednoty,“ píše Tshabalala.
Ragbyový šampionát se stal v roce 1995 první sportovní akcí, které se Jižní Afrika po letech strávených v mezinárodní izolaci zúčastnila.
Jihoafrické „Antilopy“ (Springboks), jak se národnímu týmu přezdívá, tehdy celé mistrovství dokonce vyhrály. 20 let po historickém úspěchu je ragby v Jižní Africe znovu tématem číslo jedna. Tentokrát ale v trochu jiném kontextu.
Menšinové zastoupení černochů v týmu se jeví jako překvapivé, když uvážíme, že jihoafrickou společnost utváří černošské obyvatelstvo podle současných odhadů asi z 80 procent.
Přitom se nedá říci, že by černošským hráčům chyběl talent. Podle jedné studie, publikované na Univerzitě Kapského Města, však hrstka černošských ragbistů, kteří se do národního výběru přece jen probojují, nedostane na hřišti nikdy takový prostor jako jejich bílí spoluhráči.
„Podle stejné, rasově diskriminační šablony funguje v Jižní Africe také ekonomický a pracovní trh. Černým Jihoafričanům v řídících strukturách připadají napříč soukromým sektorem pozice řadových členů,“ píše se na serveru Quartz.
Sibusiso Tshabalala míní, že z mýtu o Jižní Africe jakožto „duhovém národu“, ve kterém černoši a běloši zapomenou na minulost a spojí se ve jménu vyššího dobra, nezbývá kromě mýtu samého skoro nic.
Téměř 28 procent černých Jihoafričanů dnes nemá práci. Barva kůže zůstává stále určujícím mocenským faktorem.
V Egyptě se vysokoškolští pedagogové a studenti vyrovnávají s úbytkem akademických i občanských svobod. Jak se v Izraeli žije homosexuální menšině. A o čem vypovídá téměř jednobarevný ragbyový tým Jižní Afriky. Vybíral Tomáš Dufka.
Podle statistik tvoří běloši ani ne desetinu jihoafrického pracovního trhu. Přesto zastávají v soukromém sektoru více než tři čtvrtiny vrcholných manažerských funkcí.
„Volání po větším zastoupení černochů v národním ragbyovém týmu, v profesorských funkcích na univerzitách a manažerských pozicích naznačuje, že se černí Jihoafričané ve své zemi ještě necítí přiměřeně zastoupeni,“ myslí si novinář Sibusiso Tshabalala.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka