Radko Kubičko: Církevní restituce přinesly církvím prostředky, prestiž ale nikoliv

A nezbylo než zase konstatovat, že vliv církví se dále umenšuje a nebýt toho, že jde o svátky opravdu všeobecně populární, které si dříve i zuřivě ateističtí komunisté museli vzít za své, objevila by se jako po zbytek roku jiná duchovní témata maximálně také jen ve speciálních médiích a vysíláních pro menšiny.  

Čtěte také

Církvím ujel vlak. Dnes jsou hlavní překážkou pro duchovní rozvoj, myslí si publicistka Brůhová

Kostely zpravidla zejí prázdnotou a výjimku tvoří jen obzvláště aktivní sbory nebo farnosti, které kolem sebe vytvářejí společenství, jak bylo vlastní původní křesťanské myšlence. Církve v tom ale nejsou nijak přehnaně aktivní, na výzvy doby nereagují a před majoritní společností se spíše skrývají, nakolik ji považují převážně za nepřátelskou. Přitom mnoho úkolů v rozhárané těžké době by bylo vysloveně pro ně.  

Výjimku tvoří snad jen pozornost, upřená zvědavě na ekonomické aktivity, což v poslední době byl například prodej Jindřišské věže Pražským arcibiskupstvím. Argumenty byly nanejvýš racionální. Církev se musí za nějaký čas už financovat sama a zbavuje se majetku, který nepotřebuje, a bylo by nutné do něj investovat. 

Pak tady byl ale úprk generálního vikáře před investigativní novinářkou, která možná měla připravenu nějakou zlomyslnou otázku, ale i na tu je třeba odpovídat, pokud jde o veřejný prostor. A do něj by největší česká Církev chtěla a měla patřit. A pak tu byly postesky komunálních politiků, že to s nimi Církev neprojednala a přednostně jim odkup nenabídla. 

Čtěte také

Šetrné zemědělství na vrácené půdě může církvi zlepšit pověst, míní odborník na životní prostředí

Už na první pohled je zřejmé, že tu něco není úplně správné. Jindřišská věž sice pravda už neslouží bohoslužebným účelům, ale je to významná oblíbená památka, svým způsobem jeden ze symbolů Prahy a dříve to zvonice kostela byla. Jak je možné, že se jí Církev tak poťouchle zbavuje a argumentuje ryze ekonomisticky, což by se právě od duchovní instituce málo čekalo. 

Dá se tomu trochu rozumět, jenže dopad takových snah pro zbytek společnosti je katastrofální. Už tak je církvím nenakloněná a má spíše po letech jejich osočování před sebou obraz líného preláta, bažícího po majetku a požitcích a toto ji v tom jen může utvrdit. 

Co společnosti přinášejí

Opravdu se nenašlo jiné, třeba mnohem pracnější řešení, jak ve spolupráci s obecními samosprávami a nějakými fondy řešit věc jinak? Kdo jiný než Církev by ho měl hledat? Nejde přece o akciovou společnost, která prostě neužitelný majetek prodá a hotovo.   

Čtěte také

Za pokračující sekularizaci Západu může kromě jiného brutální individualizace společnosti, věří teoložka Noble

Církev, která se prioritně zabývá obchodní, makléřskou a realitní činností, ještě takto neobratně, právem ztrácí prestiž. A je k tomu pak širší otázka, možná historickou církevní terminologií kacířská, jestli se církvím vůbec vyplatila ona kýžená odluka církve od státu za takovou cenu, tedy za cenu nutnosti rozsáhlé hospodářské činorodosti. 

Snižuje to už tak malou autoritu církví, kterým mimo jiné nepřeje samozřejmě ani doba. Přitom řešení, jak církve financovat, bylo více, než málo populární restituce majetku. Možný byl veřejnoprávní fond, dohodnutý příspěvek státu, církevní daň, usnadnění příspěvků věřících. Stát a obce se také nemohou vzdát odpovědnosti za církevní památky, takže i s ním je třeba více jednat. 

Radko Kubičko, komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Kardinál Dominik Duka nicméně řekl po přijetí restitucí, že církve budou bohatší, ale také odpovědnější. Je otázka, jestli se právě tato jeho slova naplnila a lidé lépe pochopili, oč církvím jde a co společnosti přinášejí. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu