Raději si s lidmi píši, než s nimi mluvím, říká Petra Soukupová

„Nejsem příliš společenský člověk, nežiji ale v nějaké naprosté izolaci. V běžném životě je mně vlastně příjemné pořád se nebavit s lidmi. Ale ráda si s lidmi píši. Rozmach technologií a sociálních sítí mi vyhovuje,“ dodává.

Hovory v MHD  neposlouchám

Nakolik jsou sociální sítě pro Soukupovou inspirativní, je ale otázkou. „Asi částečně, to se těžko určuje. Nevím přesně, kde čerpám inspiraci. Nevím, kde se to bere. Spíš tak o světě jen přemýšlím. Myslím, že dost mě inspiruje příroda, více než lidé,“ vysvětluje moderátorce a pokračuje:

„Ani když jsem v nějaké společnosti, tak mě moc nebaví lidi poslouchat. Není to tak, že bych jela tramvají, poslouchala hovory cizích lidí a z toho si něco pro sebe brala…“

Ke vztahům je nutné přistupovat bez velkých očekávání.
Petra Soukupová

Chci klid i stres

Spisovatelka často přemýšlí o tom, jestli cesta, kterou si vybrala - ať už pracovní nebo osobní, je ta pravá. „Na druhou stranu je to v něčem zábavné nebo uspokojující, takže spíš jsem pro a spokojená. Samozřejmě jsou problematická období, kdy píši nějaké větší věci. To je stres. Ale vím, že až to skončí, tak to zase bude lepší. A pak, když je zase období, kdy nepíši, což bývá mezi jednotlivými knihami tak rok, se všechno zas uklidní a mám chuť psát dál a znovu zažívat stres. Pořád se to organicky střídá,“ uvažuje nad svou profesí a jejím rytmem.

Barboru Tachecí zajímá, jestli byly chvíle, kdy chtěla Petra Soukupová ve svém životě něco razantně změnit. „Určitě byly, teď ale nevím přesně, jaké to byly. Pracovně si myslím, že ne, tam plyne všechno hladce,“ odpovídá jí úspěšná spisovatelka.

Víc mě baví ženské postavy

„Možná, že nenávidím muže, nebo zkrátka asi o nich nemám iluze, o té jejich velké síle,“ objasňuje, proč je v jejích dílech výrazně větší prostor pro ženské hrdinky.

„Mé ženské postavy nejsou ale často také moc silné. Upřímně řečeno, asi mám nějaký problém napsat dobře muže ve středních letech. Umím malé kluky a párkrát jsem psala v kratších povídkách i staré pány. Ale muži v produktivním věku a to, co řeší, mi nějak nejde. Musím se nad sebou zamyslet a zlepšit to, abych to taky dokázala,“ říká.

Jednou za čtrnáct dní je tak akorát

O své práci dramaturgyně v nekonečném seriálu Ulice říká, že ji nedělá pouze pro peníze, ale že ji skutečně baví.

„Je ze všech prací, které dělám, tou nejlehčí. Je to pravidelný příjem a nemusím se pak starat o to, kdy vydám další knihu a kolik se jí prodá. S prodeji, které mám, bych se bez Ulice už obešla, ale vyvíjelo by to na mě nekomfortní tlak, musela bych psát víc knih a vydávat častěji. A to je daleko namáhavější. Navíc je Ulice spíš společenská práce. Přeci jen tady víc spolupracuji s lidmi. A přestože se s nimi vidím jednou za čtrnáct dní, tak to je akorát,“ uzavírá Soukupová.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem.