Radar je mrtev, ať žije Lisabon a věda

Podle motta: "Však oni si už Američani ten radar ohlídají, když nám ho sem postaví". V Afghánistánu nebo v Kosovu musejí každopádně čeští vojáci v rámci společných misí NATO dokazovat mnohem konkrétněji, jak vážně to ČR s členstvím v alianci myslí. Své představy o společné strategii má Praha možnost prosazovat nejen v rámci NATO ale i EU. Když už jsme tam jednou vstoupili!

To by se ale ČR musela chovat konstruktivně a ne jako notorický "troublemaker". Spolu s Obamovým předchůdcem Bushem se mnozí zdejší politici řadu let ochotně účastnili hrátek na dělení Evropy na "starou a novou", aniž by si uvědomili, že v tandemu s velmocí nemůže Česká republika hrát nikdy roli lokomotivy nebo strojvůdce.

To se jasně ukázalo, když Topolánek sólově dojednal ve Washingtonu elektronické žádosti o vstup do Ameriky místo klasických turistických víz a byl na to ještě hrdý. Nešlo o to, že by to ostatní země snad Čechům nepřály. Problém byl v tom, že jestliže se jeden stát rozhodl jednat s Washingtonem v této věci bilaterálně, nebylo vyloučeno, že se americká vláda bude snažit uplatnit český mustr i na všechny ostatní evropské země. Přesně to se nakonec stalo. A navíc to teď vypadá, že USA se chtějí vrátit i k vybírání vstupních poplatků.

Je tedy jenom logické, že se politici vyjadřují nyní k vágním Obamovým plánům na mobilní protirakety zdrženlivě. Pokud by se něco podobného realizovalo, musí to být zastřešeno západní aliancí od samého počátku a ne až ex post, když je ruka v rukávě: Jako se to stalo s radarem v Česku a raketami v Polsku, které spojenci jen s obtížemi akceptovali jako eventuální součást alianční obrany.

Aby měla ČR v evropských strukturách odpovídající váhu, musí se ale chovat zodpovědně ke svým evropským partnerům. Za 10 dnů, až proběhne irské referendum, to bude ještě naléhavější. Nehledě na to, že vzhledem k současnému izolovanému postoji hrozí ČR dost reálná perspektiva ztráty postu eurokomisaře. To pro případ, že by se její vinou musela EK skládat podle regulí ze smlouvy v Nice, kde je počet komisařů menší než členských států.

Pokud jde o vztah k USA, nemá si ČR ostatně vůbec nač stěžovat: tzv. doprovodné smlouvy o vědecké spolupráci obou zemí totiž běží dál, bez ohledu na to, že se radar nakonec v Česku budovat nebude. Výzkumné projekty ve spolupráci s českými institucemi totiž byly zahájeny už při vstupu do NATO a utěšeně se rozvíjejí. Asi před rokem se v Česku objevili ještě zástupci americké Agentury pro protiraketovou obranu. Zadali a zaplatili tři pilotní projekty a jsou údajně natolik spokojení, že zvažují řešení, jak organizovat financování vybraného výzkumu natrvalo. A samozřejmě ho rozšířit.

Podle profesora Maříka z Katedry kybernetiky ČVUT v Praze nebylo na radar vázané vůbec nic. Američané financují základní výzkum a mají za to zdarma k dispozici jeho výsledky. Do třetích zemí je ale Češi mohou prodávat. Katedře kybernetiky to vynáší ročně asi 13 milionů korun. "Cizí kapitál tu financuje myšlenky, ne montovny", říká profesor Mařík. To je bezpochyby ta správná cesta.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .