Quo usque tandem?

Zdá se, že toto její prohlášení bylo jen jinak vyjádřená její úpěnlivá prosba směrem k předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi, kterého se takto oklikou ptala: "Chcete mě? Ještě."

Pravda je, že o odstoupení Součkové z funkce ministryně zdravotnictví se vedou různé řeči již déle než rok. Pravda je, že v poslední době čím dál častěji. Pravda je, že její jakýsi finanční supervizor, místopředseda vlády a ministr financí Bohuslav Sobotka, jí (obrazně řečeno) vrazil vládní skalpel do zad, když před nějakými dvěma týdny požádal o radu, poradu a spolupráci na reformě českého zdravotnictví washingtonské ústředí Světové banky.

To je zpráva pro paní Součkovou špatná, i když jí snáší statečně a iniciativu místopředsedy vlády prý vítá.

Na druhou stranu je to zpráva dobrá, neb za posledních zhruba patnáct let se jen málokdy stalo,že by nejvyšší představitelé státu, potažmo přímo exekutivy uznali, že se něco nedaří vymyslet zcela od začátku hezky pěkně "po česku", a požádali o pomoc zahraniční odborníky.

Zpráva by to mohla být dobrá i pro systém českého zdravotnictví, neboť, co se zde po dlouhá léta vleče a dosud (soudě podle návrhu ministryně Součkové) ani nejeví řádné znaky nějaké reformy, by mělo ještě letos přinést nějaké konkrétní návrhy v oblasti financování zdravotní péče. Světová banka totiž se spoluprací souhlasí a první konzultace ministra Sobotky s experty Světové banky se mají uskutečnit koncem dubna. Tragikomická podrobnost této zdravotně-finanční spolupráce se Světovou bankou spočívá v tom, že odborníci této instituce Česku už řadu let radili v otázce reformy penzí. Jenže, jak také u nás jinak, politici jejich doporučení nikdy nedbali a koncepce reformy penzí zatím jasná není. Ministryně Součková před nedávnem ve vládě neuspěla s již druhou koncepcí reformy, která počítala se zvýšením státních dotací, z posílením státního dozoru v pojišťovnách a počítala též se snížením počtu nemocnic.

Tato varianta tzv. reformy neprošla vládou na návrh ministra financí Sobotky, leč nutné je dodat i to, že jej kritizuje také opoziční ODS. Ta ústy stínového ministra zdravotnictví předložila vlastní reformní koncepci, spočívající v posílení postavení pojišťoven, které by si měly více konkurovat a nabízet občanům rozličné varianty připojištění. Obojí se nelíbí samotným lékařům, resp. České lékařské komoře, jejíž prezident David Rath navrhuje variantu, v jejímž rámci by stát plně hradil toliko zdravotnickou činnost spojenou přímo se záchranou života, zatímco na péči o zdraví by si občané připláceli.

Pravda ovšem také je, že žádost ministerstva financí na Světovou banku ohledně vypracování návrhu modelu financování zdravotnictví z veřejných prostředků je v podstatě nezávazná myšlenková hra. A to do té chvíle, v níž se v téhle zemi najde tzv."politická vůle" k prosazení nejspíš (na domácí poměry) nezvyklých řešení.

Nicméně, tohle všechno neubírá na vachrlatosti postavení současné ministryně Součkové, která na jedné straně může spoléhat na jakousi setrvačnou loyalitu premiéra Špidly, kterému se údajně nyní do přestavby vlády nechce. V případě však, že by sama podala demisi, premiér by jí údajně v odchodu nebránil.

Na straně druhé tu prý údajně existuje tlak členské základny sociálních demokratů na výměnu Součkové.

A na straně třetí - na té, která se v lidové řeči směje naposledy - tu ještě pořád máme mocného, leč vládně dosud nevyužitého předsedu KDU-ČSL Miroslava Kalouska. Takže - jak dlouho ještě?