Putin odklízí dalšího protivníka

Důvodem celé kauzy bylo trestní oznámení, které podal poslanec a někdejší investigativní žurnalista Alexandr Chinštejn z prokremelské strany Jednotné Rusko.

Ten v tisku prohlásil, že Kasjanov krátce před svým odchodem z premiérského křesla stál za levným prodejem dvou luxusních příměstských sídel nedaleko Moskvy firmám, s nimiž byl úzce propojen.

Kasjanov se od samého počátku této aféry brání poukazem na to, že za dlouhá léta, strávená ve státních službách, nikdy žádnou společnost nezaložil a nikdy nedisponoval akciemi nebo podíly v nějaké firmě. Už původní, ale i současné rozhodnutí soudu proto Kasjanov označil za akt nikoli právní, ale politický.

Pro politické pozadí tohoto vyšetřování loni v létě svědčí několik velmi signifikantních událostí. Celá kampaň tehdy nezačala prohlášením generálním prokuratury, ale zprávou v médiích, která čerpala především z argumentace poslance Chinštejna. Teprve potom se svou troškou do mlýna přispěchaly justiční orgány. Ty již od loňského května vyšetřují bývalého náměstka ministra financí a Kasjanovovu pravou ruku Sergeje Kolotuchina - mimochodem i v souvislosti se způsobem splácení ruského dluhu České republice. Řada pozorovatelů už po loňském začátku celé aféry okamžitě vyslovila názor, že je to možná poslední vážné varování pro samotného Kasjanova, aby nevyvíjel snahy vrátit se do vrcholné ruské politiky. Expremiér však tohoto varování nedbal: veřejně Vladimira Putina kritizoval, že jeho způsob vlády ohrožuje demokracii v Rusku, ale hlavně na přímou novinářskou otázku, zda se hodlá v roce 2008 ucházet o prezidentský úřad, odpověděl, že to nevylučuje.

Reakce Kremlu na Kasjanovovy dlužno říci zatím poměrně nesmělé politické ambice je podle odborníků od samého počátku až paranoidní. Důvěra obyvatelstva v Kasjanova preference se totiž pohybuje někde kolem zcela zanedbatelného jednoho procenta, zatímco současný ruský prezident Vladimir Putin se těší přízni nesrovnatelně větší. Protrahovaná aféra kolem bývalého ruského premiéra svědčí o tom, že nejvyšší státní moc v zemi se snaží potlačit vznik jakékoli nové významnější politické figury už v zárodku. Kasjanovův případ znovu probudil k životu dohady, jaké jsou plány Vladimira Putina právě na období po roce 2008, kdy by podle současné ruské ústavy už v prezidentském křesle sedět neměl. Putin sám přitom při každé významné i méně významné příležitosti stereotypně prohlašuje, že nehodlá iniciovat žádné zákonodárné iniciativy, které by vedly k tomu, že by ruským mužem číslo jedna mohl být i ve třetím období. Mimochodem - úterní ranní vysílání Rádia Svoboda spekulovalo kupříkladu i o tom, že Putin by se v situaci, kdy rozhodující ekonomickým subjektem a zároveň zdrojem pohádkových příjmů pro všechny zúčastněné je polostátní těžařský giggant Gazprom, by v osudové roce 2008 mohl stanout právě v čele této společnosti.

Michail Kasjanov se jako ministr financí i jako předseda vlády prosadil coby velmi zdatný ekonom. Ve svých nejlepších letech ve státních službách působil jako uznávaný finační odborník, jemuž se díky vyjednavačské obratnosti dařilo dosahovat odročování ruského zahraničního dluhu a vytváření pro Rusko výhodných splátkových kalendářů. Za tuto schopnost si vysloužil přezdívku Mister Dluh. Ve stejných letech a na domácí politické scéně si ovšem vysloužil jinou přezdívku - Míša dvě procenta. Takový totiž měl být podíl na všech transakcích, na nichž se tento sebevědomý národohospodář podílel. To je z hlediska ruských voličů břemeno, jehož se zřejmě již nikdy nezbaví a které ho s největší pravděpodobností z případného boje o prezidentský úřad předem vyřazuje. Způsob, jakým s ním ruská výkonná i soudní moc zachází, však naznačuje, že v Kremlu i přesto budí vytrvalé obavy.