Půta by měl rezignovat, myslí si Jelínek. Honzejk odporuje: Jaký politik se nestýká s byznysmeny?

Měl by Martin Půta zůstat, nebo jít? Měl, nebo neměl by nepravomocně odsouzený politik rezignovat na post hejtmana?

Lukáš Jelínek: Ve stručnosti řečeno – rezignovat by měl. Nevztahuji to ani tolik ke konkrétnímu soudnímu verdiktu nebo k obecnému principu viny u politiků. Pro mě je prostě špatně, když se začne politik scházet s manažery firem na benzinových stanicích, což se Martinu Půtovi stalo. A v ten moment si říkám, že ten člověk snižuje důvěru v politickou kulturu a měl by odejít.

Čtěte také

Martin Půta: Presumpci neviny si každý musí vyhodnotit sám. O své nevině jsem přesvědčený od prvního dne

Petr Honzejk: V ideálním světě by rezignovat měl. Ale nežijeme v ideálním světě. A víme, že se soudy v Česku táhnou neúnosně dlouho, a také v minulosti někteří politici neodešli a ukázalo se, že jsou nevinní. Já opravdu nemám sílu po Martinu Půtovi striktně požadovat, aby odstoupil.

I s ohledem na to, co říkal Lukáš Jelínek? Ne s ohledem na konkrétní kauzu, ale na konkrétní kroky, které se odhalily? Tedy s ohledem na styky Martina Půty s inkriminovanými osobami?

Honzejk: Chtěl bych vidět jednoho jediného politika ve vysoké funkci, který se nestýká s byznysmeny, kteří vykonávají zakázky.

Na čerpacích stanicích?

Honzejk: Tak já si vzpomínám například na někdejšího ministra vnitra Martina Pecinu (tehdy za ČSSD), který byl na čerpací stanice docela specialista. Není to nic hezkého a nesvědčí to politické kultuře, ale jak říkám, nežijeme v ideálním světě a i ty benzinky k politické kultuře bohužel patří.

Co na to politická kultura?

Kam jsme se posunuli v otázce politické kultury? Možná stojí za připomenutí, že nejmocnější muž světa, americký prezident Donald Trump je pravomocně odsouzený. Přesto americká ústava a voliči umožnili, aby zasedl v Bílém domě. Dá se presumpce viny u politiků vnímat individuálně? Právě Martin Půta říká, že by se každý politik měl rozhodnout v reakci na tu konkrétní kauzu. Ostatně hnutí STAN v případě Dozimetr vyzvalo Petra Hlubučka k rezignaci, ale Martina Půty teď nevyzvalo. 

Jelínek: Nevidím to tak, že bychom měli selektovat mezi politiky, na koho budeme přísnější více a na koho méně. Tu rozvahu musí udělat politici sami. Jsou takoví, kteří mají hroší kůži. Jak říká Petr Honzejk, pan Pecina byl celkem zvyklý setkávat se na čerpacích stanicích.

Čtěte také

Vlk se nažral a Starostům zůstal Půta. Podporu odsouzeného hejtmana prověří ještě tajné hlasování

Je to reprezentant určitého stylu politiky, proti kterému se ale lidé jako Martin Půta vymezovali. A v okamžik, kdy člověk takového druhu sklouzne do starých kolejí, tak si myslím, že je to dvojnásobné zklamání.

Samozřejmě v každé zemi funguje jiná politická kultura. Například ve Francii Nicolas Sarkozy dostal náramek a je v tuto chvíli už odsouzený politik. Někde bych řekl, že je to skoro součástí národní kultury, že politici stojí pravidelně před soudními tribunály.

Stává se to samozřejmě i u nás do značné míry proto, že se soudy protahují a vlečou. A pak to dopadá na pověst politiků. Nemyslím si ale, že bychom si na toto měli zvykat jako na běžnou praxi.

Ale asi něco jiného je, když policie chytne Davida Ratha (tedy ČSSD) s miliony v krabici od vína, a něco jiného je případ Vlasty Parkanové (TOP 09). Oba na své posty rezignovali. Jak tedy uplatňovat presumpci viny u politiků?

Jelínek: Případ paní Parkanové měl už trestněprávní formu. Stejně tak jako případ pana Bohuslava Svobody (ODS), který byl nakonec osvobozen.

Čtěte také

Martin Půta zatím po mimořádném koaličním jednání zůstává hejtmanem Libereckého kraje

Na druhou stranu tady máme příklad exministra školství Petra Gazdíka (STAN), který odešel ze své funkce jenom prostě proto, že se s někým znal.

A to si myslím, že byla pěkná ukázka politické kultury od reprezentanta politického hnutí, ke kterému patří i Martin Půta. Takže jsem si říkal, toto je možná ta cesta, kterou nám chtějí Starostové ukazovat. Není potřeba čekat na rozsudek, stačí, když se ukáže, že politik pochybil.

Honzejk: Já si myslím, že presumpce viny u politiů je totálně mrtvý koncept. S tím konceptem přišel, pokud se dobře pamatuji, kdysi Jiří Paroubek (tehdy i dnes ČSSD), který měl tezi „padni, komu padni“.

Jenomže to jsme se pohybovali v době, kdy trestní stíhání politiků nebylo za prvé tak časté. A za druhé se soudy netáhli tak dlouho. Jen připomenu: Martin Půta 10 let, Vlasta Parkanová 10 let, Andrej Babiš víc než 10 let. 

Chtít po politikovi, aby odešel a počkal, až se očistí, když soudy trvají tak dlouho, to se rovná politické smrti. Můžeme to chtít v ideálním světě, ale v tomto určitě ne.

Jak nakládat s presumpcí viny u politiků? Je to ještě reálný koncept? Poslechněte si celé Pro a proti, moderuje Karolína Koubová.