Půjčování mobilu
Podstatou Velikonoc je zmrtvýchvstání Krista, což je tajemství, na které je rozum krátký a dá se pochopit pouze vírou. Naproti tomu u politické aféry s odposlechy, která se i o Velikonocích ze široka řešila, není podstatné, čemu kdo věří. K rozluštění záhady, proč byly inspekcí Ministerstva vnitra ČR odposlouchávány dcery olomouckého primátora, rozum zcela postačuje.
Ukázalo se totiž, že si poslanci, podezřelí ze zveřejnění utajovaných skutečností, půjčovali cizí telefony. Plyne z toho banální poučení, že když člověk nechce, aby jeho hovorům naslouchali vyšetřovatelé, neměl by před volbami půjčovat mobil členům Bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny. I v případě, že se jedná o dobrého známého anebo o kamaráda, který si potřebuje zavolat, bezpečnější je poradit mu telefonní budku. V případě odposlouchaných politiků, se pak diskutuje, zda inspekce a soudci postupovali správně. Osobně se může současný ministr vnitra cítit dotčen.
Současně by ovšem měl ocenit šikovnost vyšetřovatelů, kteří se nenechají oblafnout tím, že sledovaný mění mobily a SIM karty. Principálně jde totiž u odposlechů o to, aby policie dokázala rozkrýt aktivity zločinců a podvodníků. Zkomplikovat vyšetřovatelům využívání odposlechů proto, že jsou jednou za čas (a doufejme, že výjimečně) z porušení zákona podezřelí politici, by se rovnalo pověstnému vylévání špinavé vody z vaničky i s dítětem. Z technického problému, jak sledovat podezřelé, nemá smysl učinit s pomocí zákonů tajemství. Pokoušet se o to není od politiků pouze marný boj s technologickým pokrokem. Je to i podezřelé. Riskují, že jim už nikdo nepůjčí mobil.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
