Prvním velkým problémem se ukazuje být udržení pořádku v obsazených městech

Cynicky upřímná odpověď zní: Vítejte v reálném světě. Takhle to vypadá, když se během několika dní nečekaně zhroutí totalitní režim. S náboženstvím nebo národností to nemá nic společného. Každý totalitní režim se snaží vědět a kontrolovat všechno. Postupem času rozbíjí všechny neformální vazby uvnitř společenství pod svou nadvládou. Nahrazuje jemné a složité předivo tradic, rodinných či místních vazeb a loajalit, mezi které vždy a všude patří úcta k veřejnému pořádku, jedinou emocí ? strachem z tajné policie a násilí režimu. Strach je vůbec nejsilnější lidskou emocí, rozpouštějící všechno ostatní. Strach podporuje fanatismus a vytváří ovzduší udávání a předstírané věrnosti vůdcům.

Vládnoucí strana a její policie jsou jedinou zárukou sice mrtvolného, ale přesto pořádku a klidu. O to více to až do tohoto týdne platilo na iráckém jihu, zmasakrovaném v roce 1991 po neúspěšném povstání proti Saddámu Husajnovi. Možná šedesát, ale možná až dvěstě tisíc lidí zahynulo v odvetných operacích saddámovské armády a policie. Bagdád proměnil zastrašené historické centrum iráckého jihu, město Basra, v posádkové město a přesunul tam desetitisíce vojáků a členů strany Baas. Načas tak dokonce změnil i etnické a náboženské složení obyvatelstva. Irácký jih ovládl všepronikající a vše ničící strach z režimu. Před dvaceti dny začala válka. A v pondělí Basru po trpělivém dvoutýdenním obléhání obsadily jednotky britské armády. Podle londýnského listu The Times jim v tom výrazně pomohly detailní informace, které jim poskytl dosud nejvýše postavený generál irácké armády, který padl do jejich zajetí. Výměnou za záchranu vlastní rodiny před pomstou baasistických komand a poskytnutí azylu ve Velké Británii, měl generál, podle zdrojů listu The Times, poskytnout britskému velení detailní informace o rozmístění malých přepadových oddílů fanatických kádrů strany Baas, skupin Saddámových fedajínů a tajné policie.

Teprve se vstupem britských jednotek do města zmizel v jediném dni strach jeho obyvatel z vraždící mašinérie Saddámova režimu. Ale namísto strachu se už nemohlo vrátit nic ze zničených tradic a úcty k pořádku. A začalo drancování. Dokud zasahovalo sekretariáty organizací strany Baas a sídla tajné policie, mohli britští vojáci přimhuřovat oči nad, svým způsobem, pochopitelnou pomstou.

Když se však bezvládí a chaos v úterý začaly šířit po městě, museli začít zasahovat. Nejenom proto, že mezinárodní právo ukládá vítězné straně válečného konfliktu povinnost udržet pořádek a bezpečnost zásobování, životů a majetků civilních osob. Příklad Basry a jejího přechodu od války k míru bude sledovat nejenom celý Irák, ale i celý arabský svět. Proto jsou záběry chaosu v ulicích Basry tak znepokojující.

A naopak - právě proto jsou tak důležitá prohlášení vedoucích náboženských činitelů šíitské komunity, potvrzující, že ani jediná britská kulka nepoškodila svatá místa a historické hrobky šíitských imámů. Do basry začaly urychleně vstupovat stovky příslušníků šíitských protisaddámovských milicí, přesunutých spojenci letecky převážně ze severního Iráku. Mají se stát základem nové armády a policie. Ať už to budou oni sami, nebo ve spolupráci s britskými jednotkami, někdo musí rychle nastolit pořádek v ulicích Basry. Jak se ukazuje ? uspořádat mír v Iráku bude přinejmenším stejně obtížné, jako bylo vyhrát válku nad totalitním režimem Saddáma Husajna.