První kolo parlamentních voleb v Egyptě

Západní vlády byly obvykle rády, že v nejvýznamější arabské zemi je klid a že Káhira je garantem stability uvnitř i v celém regionu. Také nemalá část egyptské společnosti nebyla nakloněna velkým změnám, které v arabském světě často znamenají nestabilitu a rozvrat.

Čerstvý vítr, který se prohnal Orientem po porážce Saddáma Husajna, dovál nakonec i do Egypta. A spolu s tlaky vyvolanými ekonomickou globalizací, požadavky společnosti i nátlakem americké administrativy dovedl Husní Mubaraka až k příslibu férovějších prezidentských voleb.

Tyto volby proběhly letos v září. A i když poprvé mohl proti čtvrt století panujícímu prezidentu Mubarakovi nastoupit protikandidát, mnozí to brali jen jako falešnou hru na demokracii v zemi, kde téměř všechny sdělovací prostředky ovládá vláda a kde téměř všechno má v rukou obrovská byrokratická mašinérie, která nechce nic jiného než dalších 24 let klidu.

Tuto středu ale z vůle znovuzoleného Mubaraka probělo také první kolo parlamentních voleb, a tentokrát už mnozí pozorovatelé zaznamenávají opravdu významné posuny směrem ke spravedlivé politické soutěži. A to přesto, že státní média opět pracovala ve prospěch vládní Národní demokratické strany, a že kandidáti této strany využili příležitosti uplácet voliče nebo významné místní předáky nejrůznějšími výhodami poskytovanými ze státních prostředků.

Výsledek těchto voleb bude důležitý už proto, že strany, které budou míst aspoň 5 procent poslanců v obou komorách parlamentu, budou moci nominovat kandidáty na příštího přezidenta - a tím už Mubarak vzhledem k vysokému věku asi nebude.

Parlamentní volby probehnou v tři-a-sedmdesáti-milionové zemi ve třech etapách, přičemž hlavním důvodem pro rozložení volebního procesu do fází je to, že pozorovatelé budou mít lepší možnost kontrolovat legálnost volbebního procesu. Nezávislé organizace dostaly relativní volnost při monitorování celého procesu, a i když nebyly zcela spokojené, posun oproti dřívějším hlasováním je znatelý. Poklid narusila pouze zpráva, ze hlavni představitel opozice Ajmán Núr byl zbit na veřejnosti vládním kandidátem. Celý proces skončí až 1. prosince, kdy se zavřou poslední volební urny, přičemž výsledek bude znám asi v polovině měsíce.

O 444 křesel se uchází neuvěřitelných 5000 kandidátů, tedy více než deset lidí na jedno místo. Mezi uchazeči je jen miminum žen, a to platí nejen pro islamisty, ale i pro umírněné a relativně prozápadní strany.

Ve volbách se o parlamentní křesla uchází značné množství nezávislých kandidátů, což je částečně důsledkem zákonného omezení výdajů na zhruba - v přepočtu - 400 tisíc českých korun, což je i v Egyptě relativně nízká částka, zejména s ohledem na to, že do voleb se přímo nebo nepřímo zapojili lidé z byznysu.

Tito nezávislí kandidáti mohou letos sehrát úlohu černého koně a značně pozměnit vnitřní dynamiku příštího káhisrského parlamentu. I když zkušenost minulých voleb z roku 2000 ukazuje, že mnozí z takzvaných "nezávislých" později vstoupili do řad vládních poslanců a zdvojnásobili tak jejich počet. Tento proces vtažení opozice do vlády se samozřjmě může v určité míře opakovat i letos.

Četní nezávislí kandidáti ovšem vystupují jednoznačně proti dosavadní vládní politice, a to platí jak pro lidi ze sekulárních stran, tak pro islamisty, kteří jsou z hlediska budoucích změn v Egyptě asi nejzajímavější.

V době zářijových prezidentských voleb se pozornost médií soustředila na sekulární nezávislé strany, protože hlavním vyzyvatelem vystoupivším proti prezidentu Mubarakovi byl jejich společný kandidát Ajmán Núr, politik západního střihu. Znalci egyptské politiky ale obecně soudí, že aliance malých nezávislých stran, ať už jde o nacionalisty, liberály nebo socialisty, nebude v těchto parlamentních hrát takovou roli.

Zajímavější a důležitjší bude výsledek strany, která ve volbách vlastně ani nekandiduje, protože podle egyptských zákonů ani neexistuje. Takzvané "Muslimské bratrstvo" bylo založeno před téměř 80 lety a jeho cílem je vytvořit v Egyptě islámský stát řídíci se náboženským právem šaría. Tato organizace, která se oficiálně vzdala používání násilí, byla po desetiletí Mubarakovým režimem tvrdě potlačována a ještě před pár lety seděly tisíce jejích aktivistů ve vězení.

Letos asi vůbec poprvé v dějínách není ve vězení ani jediný z nich, a policie také přestala tlouct účastníky jejich shromáždění. A dokonce i když Muslimské bratrstvo nesmí kandidovat, jeho lidé v podstatě bez problému vedli volební kampaň a mnozí z údajně "nezávislých" kandidátů se i na svých plakátech otevřeně hlásí k tomuto hnutí. Političtí alalytici se tedy těší, že se konečně dozvědí, jak na tom islamisté jsou v Egyptě s podporou zdola. Zatím se předpokládalo, že část lidí je poporuje jen proto, že jsou silnou alternativou ke zkorompované vládě NDP a že si získali sympatie prostě proto, že jsou potlačovaní. Sami představitelé organizace plánují získat až 50-70 křesel, nezávislí odborníci jim přičítají asi tak polovinu tohoto počtu.

Uvolnění stisku, kterým úřady Muslimské bratrstvo svíraly, se přičítá americkému nátlaku. Bílý dům, respektive Ministerstvo zahraničí Condoleezy Riceové, považují spravedlivou volební soutěž v Egyptě za cestu k otevření a uzdravení společnosti. Jiné hlasy ovšem varují, že zapojení do demokratického procesu toto divoké zvíře nezkotí. Spíše vypustí tuto šelmu do ulic, kde napáchá velké škody, které si Egypt ani okolní země nemohou dovolit.

Některé skutečnosti spojené s Muslimským bratrstvem jsou skutečně varující už nyní. Bratrstvo například přišlo s volebním heslem "Řešením je islám", které se úřady s poukazem na zákaz směšvání náboženství a politiky rozhodly zakázat. Vliv islamistické propagandy ale i tak začal zřetelně deformovat politický život v Egyptě. Je charakteristické pro současnou situaci v zemi, že kandidát formálně sekulární NDP, čelící jediné ženské kandidátce islamistů, zvolil heslo "Korán je řešením", kterým se pokusil vyvážit apel islamistů na náboženské cítění prostých voličů. Podobné příklady reislamizace politiky, ale i celé veřejné debaty a soukromého života, by se daly najít po celé zemi.

Také mimořádně nízký počet ženských kandidátek v letošních volbách se dá přičíst vlivu islamismu na letošní kampaň na výběr potenciálních poslanců.

V zemi, která má k západnímu myšlení ještě dál než Turecko, je politický islám v myslích obyčejných lidí často jedinou alternativou. V Egyptě lze zaznamenat značné náboženské napětí, a to zejména ve vztahu k početné křesťanské koptské menšíně, která představuje asi 10 procent obyvatel. Nedávné násilnosti v přímořské Alexandrii si vyžádaly životy tří Koptů a pobodání křesťanské řeholnice. Ještě nedávno mnozí nevěřili odhodlání prezidenta Mubaraka zavést v zemi zásadní politické reformy. Nyní se zdá, že Mubarak vypravil svou zemi na cestu, ze které se už nebude moci vrátit. Pvní zastávkou na této dlouhé cestě tedy bude zmíněná polovina prosince, kdy bude jasné, jak islamistická i sekulární opozice v zatím nejspravedlivějších volbách v dějinách Egypta uspěla.