První český Laponec

V pondělí 5. června se v klášteře Františkánů na Jungmannově náměstí sešlo na 200 lidí se zástupci velvyslanectví Švédska, Finska a hostitelského Rakouského domu a kromě toho, že se finsky a švédsky jedlo, dozvěděli jsme se například, že 98 procent Švédů a 98 procent Finů prohlašuje pravidelně, že jsou ve svých zemích i ve svých životech šťastni. Nevím, nevím, jak by takový průzkum dopadl u nás, kde se nám tradičně daří zle, i když se nám daří dobře, ale to je zase náš národní zvyk.

Poznal jsem na té recepci jediného Laponce žijícího v České republice i s jeho laponskou ženou. Jmenuje se Riku a zpívá laponské písně, které už také skládá, a prohlašuje, že ještě pár let a odstěhují se mezi Laponce, budou bydlet ve srubu a pohybovat se na saních tažených soby.

Co je zajímavé, jediný Laponec v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, je Čech jako poleno a jeho žena také (jenže si nejsem jist, že se dá říkat "je Češka jako polenka"). Všechno prý bylo tak: Při jednom sčítání lidu pocítil mladý muž Riku (dříve Podzemský), že jest Laponcem. Prý se to tak přihodí, neb každý je tím, čím se cítí být. Podle mého názoru to tak trochu souvisí i s autorem Kodexu Gigas, neb Laponci jsou magický národ, národ šamanů, ale nemá se o tom mluvit a oni sami o tom také nemluví, protože správně říkají, že svět naší civilizace by chtěl jejich nadání zneužít.

Ne každý Laponec je šaman, ale ti, kteří jimi jsou, se vyučí životnímu poslání tak, že některý ze starých šamanů vyhledá budoucího studenta, neb pozná, že je to právě on.

Kromě toho Riku přinese originální laponskou hudbu, což je příležitost hrát občas v Tajemství Ďáblovy bible, pořadu o Kodexu Gigas, písně severu z nejsevernějších.

V Severských listech se můžeme dočíst, že Laponsko je historickým územím Sámů, tedy Laponců, nemá hranice, příslušníci národa jsou kočovníci, kteří putují za sobími stády, a sobí stáda zase putují za lišejníky, a to výhradně za polárním kruhem, protože jinde je to nebaví.

Z jakýchsi důvodů vznikl roku 1866 (proč právě tehdy, Bůh suď) zákon, že Laponci nemají vlastnické právo na zem a vodu, ale jen právo užívací. Na druhou stranu švédský veřejnoprávní rozhlas vysílá také v sámštině, což říkám s nadějí, že jediný český Laponec má šanci zpívat například svou píseň o lišejníku v rozhlase, tedy ve švédském.

Myslím, že stanice Leonardo bude stejně první na světě, která odvysílá laponský hit "Chvála lišejníku". Na Vinohrady, jak jsem měřil na mapě, je to ze Žižkova blíže než do Laponska.