Protivládní nepokoje v Libanonu

První otázku již můžeme zodpovědět. Protivládní opozice, tedy zejména její příznivci z řad libanonských šíitů, začali u sídla vlády stavět protestní stanové městečko už před šesti nebo sedmi týdny. Jejich požadavek byl jasný - dotlačit vládu k pádu, a nebo alespoň k tomu, aby přijala do svých řad ministry za Hizballáh. Jejich podíl na novém složení kabinetu měl Hizballáhu umožnit, aby vládu kdykoli zablokovali, a nebo rovnou položili.

Prozápadní kabinet premiéra Fuáda Siniory od počátku prosince odolával, a tak bylo jasné, že Hizballáh spolu s hnutím Amal a částí prosyrských křesťanů budou muset sáhnout k tvrdším metodám. Vyhlásili celostátní stávku a zároveň vyvolali nepokoje, při kterých se především sráželi příznivci obou táborů - sunnitsko-křesťansko-drúzské vlády a šíitské opozice.

Výsledek je známý. V márnicích je údajně několik mrtvých, stovky dalších lidí byly zraněny. Některé silnice a dálnice zejména v Bejrútu byly zablokované barikádami hořících pneumatik. Nad Libanonem se vznáší černý kouř a značné napětí. A také otázka - kdo tento souboj nervů, sloganů a kamení vyhraje? A jak dlouho potrvá, než se začne střílet? Nyní se zdá, že opozice couvla, a úterní výbuch násilností bude používat jako varování. Otázka je, na jak dlouho se situace opravdu může uklidnit.

Problém je v tom, že oba bloky v Libanonu jsou příliš silné a jejich názor na budoucnost země příliš rozdílné. Siniora nemá možnost opozici potřít silou, ale ani ji zcela uspokojit. Pokud nyní ustoupí, určitě to nebude ústupek poslední, ale naopak jeden z mnoha, které bude muset pod tlakem uděla. Zároveň si ovšem nemůže dovolit dál zvyšovat nebezpečí, že se z krize stane zárodek nového občanského konfliktu, ten si totiž země nemůže dovolit.

Hizballáh, který má ještě pořád v očích mnoha Libanonců aureolu vítěze letní války s Izraelem, využívá toho, že Libanon na tom není ekonomicky dobře. Země se ještě zdaleka nevzpamatovala z letité občanské války a vloni v létě dostala nový zásah při zmíněné válce. Nyní tedy Hizballáh hledá cesty, jak spojit své politické cíle a sociální napětí, které v zemi panuje.

Vláda, která se potýká s dírami v rozpočtu, musela zvýšit daně a životní náklady domácností se tak letos zvýšily o 15 procent. Stát přitom není obyvatelům schopen zajistit ani pravidelné dodávky elektřiny. Paradoxně se tak premiérův projev vyzývající obyvatelstvo ke klidu možná ani nedostal do všech domácností, kterým byl určen.

Nejhůř jsou na tom ekonomicky šíité, ovšem ti by pravděpodobně Sinioru už ani neposlouchali - jejich volbou je jednoznačně Hizballáh a spolupráce s Íránem a Sýrií. Hizballáh naplánoval začátek protestů na dobu, kdy už zbývají jen dny do dárcovské konference, která se bude konat 25. ledna v Paříži. Bejrútu by mohla zprostředkovat pomoc ve výši až 5-ti miliard dolarů a uvolnit tak vládě ruce při provádění nutných avšak bolestivých hospodářských reforem. Většina peněz by ovšem přišla ve formě půjček, byť udělených za výhodných podmínek. Opozice proto ráda zdůrazňuje, že kabinet vlastně ekonomiku dál zatěžuje dluhy. Už nyní představuje dluh Libanonu více než 150 procent ročního HDP.

Protivládní nepokoje organizované Hizballáhem můžou dárce paradoxně pohnout k ještě větší velkorysosti, ale ani sebevětší půjčka nepřinese své ovoce hned, a to šíitská opozice ví velmi dobře. Oozice tvrdí, že své lidi vyzvala ke klidu, ale je otázka, na jak dlouho. Šéf Hizballáhu Hassan Nasralláh je nyní pravděpodobně připraven vyždímat ze situace maximum. Ví dobře, že nemá moc co ztratit, o své příznivce a mocenskou základu nepřijde a i minimální zisk z tlaku na vládu - tedy reforma kabinetu a vstup jeho ministrů do vlády, by ho mohl uspokojit, pokud nedosáhne více. Pád vlády a odstřižení Libanonu od vlivu západu by ovšem nepochybně přivítal ještě více, a má slušnou šanci toho dosáhnout. Vloni se zdálo, že rok 2006 bude pro Libanon klíčový. Letos se zdá, že pro tuto malou zemi bude rozhodujícím obdobím rok, který právě začíná.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .