Protimluvem vpřed!

Jiří Paroubek představil vlastní plán, který se nejspíš má jevit jako nějaký konstruktivní ústupek opozice, účelově limitovaný dobou, kdy bude Česká republika "řídit" Evropu, tedy na dobu českého předsednictví Evropské unii. Vláda by měla splnit čtyři podmínky, načež by sociální demokracie vyhlásila vládě pomyslné "příměří". Podmínky jsou: rychlé schválení tzv. lisabonské smlouvy; pozastavení jednání o radaru; společné řešení priorit českého předsednictví Evropské unii (tedy společné se sociální demokracií) a konečně, přijetí zákona zapovídajícího privatizaci nemocnic.

A teď, co to asi znamená? Na první pohled by si člověk mohl myslet, že na vůdčí opoziční stranu náhle spadla jakási státnická moudrost, která velí, nepředvádět okolnímu světu při příležitosti předsedání Evropské unii, jak malicherně je možné se spořit na domácí scéně. Hned na druhý pohled se však vyjeví, že nejméně tři ze čtyř podmínek, navrhovaných předsedou Paroubkem jsou tak svízelně splnitelné, že je to srovnatelné zhruba tak s pohádkovými vycházkami ke dvanácti měsíčkům za účelem získání prakticky nezískatelného.

Rychlý podpis tzv. "lisabonské smlouvy" je protimluv sám v sobě, neboť už nyní leží ú Ústavního soudu žádost senátorů ODS o prověření toho, zda zmiňovaný evropský dokument nekoliduje se základní státní právní normou. Pěkných pár týdnů potrvá, než Ústavní soud něco nalezne, a nalezne-li, že smlouvu by bylo možné v tuzemsku parlamentně schválit, ještě to vůbec neznamená, že se celý ten schvalovací proces stihne do českého předsednictví Evropské unii, čili k první polovině roku 2009.

Odložení jednání o radaru je další z nesplnitelných podmínek, neb proces jednání na široké frontě, pokrývající kdekoho od Spojených států přes Severoatlantickou alianci až po další zainteresované státy, je v plném tempu a těžko jej na přání sociálních demokratů budou všichni účastníci měnit. Navíc je to podmínka od sociálních demokratů trochu licoměrná, neb to byla právě minulá, čtěme, sociálně demokratická vláda, která jednání o možné výstavbě americké radarové základny na českém území de facto zahájila...

Zákon zapovídající privatizaci nemocnic nejspíš Parlamentem v tomto složení také nemůže projít, takže jako jediná splnitelná se jeví podmínka třetí v pořadí. Spolupráci na prioritách českého předsednictví Evropské unii by ovšem koaliční kabinet, v rámci dosažení alespoň zdánlivého konsensu domácí politické scény v otázkách společné evropské budoucnosti, mohl sociálním demokratům dokonce sám nabídnout a ještě by tím z procesu evropské integrace elegantně vyřadil druhou mocnou opoziční partaj, totiž tu komunistickou.

Jenže, to by to asi nemohl být předseda Paroubek, aby jedním dechem s návrhem na podmíněné příměří zároveň nevyzval premiéra Mirka Topolánka, aby sám inicioval hlasování o důvěře vládě. Podle pana Paroubka je v současné době, po několika hlasováních, kdy někteří koaliční poslanci jaksi vypověděli svou loajalitu, situace kabinetu krizová a není jasné, zda tato vláda má nyní v Poslanecké sněmovně křehkou většinu.

Takže zatímco předchozí pokusy navázat nějak na někdejší spolupráci ODS a sociálních demokratů z dob tzv. "opoziční smlouvy" byly řekněme za osmnáct, tento nejnovější pokus předsedy Paroubka je bez dvou za dvacet. Široký politický konsensus by měl šanci na úspěch možná po jednotlivých kapkách či bodech, zmiňovaných panem Paroubkem. Jako celek je to jen populismus. Ale - jak se říká - pokus to je hezký...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .