Prodá vláda Telecom?
Už Zemanova vláda tvrdila, že prodá Český Telecom. Tento krok jí měl vynést přibližně 70 až 80 miliard korun. Tehdy ekonomičtí odborníci varovali, že je to naprosto nereálná představa, protože český kabinet propásl vhodný privatizační okamžik.
O prodeji Českého Telecomu začala vláda totiž intenzivně uvažovat až v době, kdy většina seriózních zahraničních zájemců měla dost starostí sama se sebou. A to dokonce takových rozměrů, že se určitých částí firem zbavovala a prodávala je. Navíc se Český Telecom musel na tuzemském trhu vyrovnávat s prudkým rozvojem mobilních telefonů. Toto mínus vyrovnal až ovládnutím Eurotelu.
Rovněž Špidlův kabinet se snažil Telecom prodat. Rovněž on neuspěl. I když tentokrát očekával z prodeje o pár miliard méně. Konkrétně za 56 miliard korun mělo Telecom koupit konsorcium německé Deutsche bank a dánského operátora TDC. Z prodeje nakonec sešlo. Takže v privatizaci hodlá pokračovat Grossova vláda. Vzhledem k současnému vývoji na telekomunikačním trhu, však není příliš prostoru pro licitování s cenou za Český Telecom. Proto by se se zájemci neměli příliš trhnout dveře.
Podle všeho by o koupi Telecomu měl opět usilovat dánský operátor TDC tentokrát ve spojení se švýcarskou telekomunikační firmou Swisscom. Lukrativní pro případné kupce je především Eurotel. Tedy provozovatel mobilní sítě, který dosahuje velmi slušných zisků. Kvůli němu by do hry mohli vstoupit také Vodafone nebo Orange. Ve všech případech je však pravděpodobné, že by si kupující miliardy na zaplacení půjčil. Náklady na splácení mnoha miliardového dluhu by se samozřejmě promítly do nižších daňových výnosů státu. Ekonomičtí experti hovoří dokonce o téměř deseti miliardách. A to je téměř shodná částka, kterou by stát mohl inkasovat navíc při prodeji přímému zájemci.
Ve hře je totiž ještě varianta prodeje akcií na kapitálovém trhu. Ta by měla podle odhadu burzovních expertů vydělat necelých šedesát miliard korun. Samozřejmě by záleželo na tom kolik zájemců by o akcie na burze usilovalo. Pokud by těch silných bylo více, mohla by vzrůst poptávka po akciích a tím pádem i jejich cena. Samozřejmě by mohlo dojít také k tomu, že by o určitý balík akcií nebyl zájem. Zkušenosti ze zahraničí však dokazují, že by podobné riziko nemělo být příliš vysoké a nemělo by výslednou cenu výrazně v negativním smyslu ovlivnit. Prodej akcií na kapitálovém trhu je svým způsobem méně rizikový i z pohledu možných zákulisních vlivů, které mohou prodej lukrativního podniku provázet. Jak bude Telecom nakonec privatizován, není však v této chvíli definitivně jasno.
Kabinet po svém středečním jednání nevyloučil ani jednu variantu. Tedy prodej přímému zájemci, prodej akcií na burze a rovněž kombinaci obou metod. Po letech snahy o privatizaci Telecomu to není zrovna nejlepší výsledek. Dokazuje nejspíš to, že vhodný okamžik prodeje Telecomu byl už v minulosti promeškán. Informace o tom, že v příštím roce by právě výnos z privatizace Telecomu měl podstatným způsobem naplnit fond dopravy, signalizuje, že se vláda pokusí prodat za každou cenu.
Alespoň tímto způsobem si může takovouto informaci vyhodnotit případný zájemce o koupi. Takže se nemusí dát kabinetem tlačit ke zdi a sahat hlouběji do peněženky. Zároveň je to důkaz, že vláda hodlá případnou tržbu z prodeje využít ne zrovna nejlepším způsobem. V době, kdy stojí před zásadní reformou například důchodového systému, by se utržené peníze hodily alespoň na částečné financování nákladů takovéto reformy. Z dosavadních snah českých vlád o prodej Telecomu navíc vyplývá jedno poznání. Lukrativní prodej se může podařit pouze ve správný čas. Ten však byl už dávno promeškán. V současné situaci bude velmi obtížné Telecom za slušné peníze prodat.
Zkrátka za chyby se platí. V tomto případu daňový poplatníci zaplatí za to, že vlády propásly vhodný okamžik. Nyní jde pouze o to, jak draze zaplacená bude tato zkušenost. Tedy zda a za kolik se podaří Telecom skutečně prodat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.