Procesy

Rodiče o svých úzkostech s námi dětmi nemluvili, nic nám nevysvětlovali. Určitě si nemysleli, alespoň ve většině případů, že bychom se zachovaly jako sovětský Pavlík Morozov, kterého nám tehdejší propaganda dávala za vzor. Jestli se nemýlím, byl jeho příběh skutečný. Pavlík, přibližně stejně starý jako já tehdy, udal někdy ve třicátých letech svého otce a u soudu svědčil proti němu. Tátu mu popravili bolševici, jeho zabili sousedé, protože je osočil, že dost nemilují Stalina.

Rodiče na přelomu čtyřicátých a padesátých let měli obavy, ale vlastně všichni dospělí, promluvit s kýmkoli, protože by se mohl uříct, a to by mohlo mít až tragické následky. Když se dnes pozorně dívám na proces s Miladou Horákovou v televizi, chápu. Opravdu stačilo uřeknutí, letmé setkání. Ale k újmě mohl člověk přijít i jinak. Člověk nemusel ani promluvit a ti, kteří splétali sítě, uměli tkát a vyložit si zlý úmysl z ničeho.

Popravdě řečeno, těch procesů byla celá řada, v dětství mi všechny splývaly. Jednou komunistický režim soudil a popravoval Miladu Horákovou, podruhé Rudolfa Slánského, potřetí souseda, protože před dělnickou třídou ukrýval ve sklepě štůčky látek. Jeho syna pak poměry nutně vehnaly do kriminálu. Moc bych se přimlouval za to, aby se podobné seriály jako je ten o skupině Milady Horákové, sestříhaly o všech těch, kteří byli v oněch letech nespravedlivě souzeni a odsouzeni. Alespoň pokud je k dispozici filmový materiál. Ukázalo by se, že ti kteří je odsuzovali, často k hrdelním trestům, se nejvíc ze všeho podobali nacistickým pochopům nebo, chcete-li, rudým gardistům, kteří v pohraničí vraždili Němce.

Když člověk dnes poslouchá ony procesy, nebo když se na ně dokonce dívá ve filmovém sestřihu, diví se, jak k nim mohlo vůbec dojít. Kdyby na jejich konci nebylo tolik zničených lidských osudů, řekl bych že vyznívají směšně. Jako například onen štábní strážmistr SNB odsouzený v procesu s Horákovou k trestu smrti, který nedokázal pořádně zformulovat ani jednu větu. Ačkoli byl proces předem připraven, jak je už dnes známo, strážmistr Buchal se své odpovědi řádně nenaučil. Prokurátoři mu napovídali, on po nich jenom opakoval.

Představitelé KSČM, tedy dnešních komunistů, protestují, že se proces s Miladou Horákovou vysílá v těchto dnech. Upozorňují, že je toto vysílání právě v okolí voleb do Evropského parlamentu poškozuje. Na to jim televize dost nešikovně odpovídá, že si tedy měli vybrat před 59 lety jiné datum procesu s Miladou Horákovou. To je hloupý argument. Pravdou ovšem je, že vztah mezi tehdejšími a dnešními komunisty existuje. A to je právě to, co je poškozuje. Je to vztah kontinuity, kterou nepřerušili, a proto dnes pykají. Říkají sice, že jsou jiní, to jistě jsou, neboť nejsou u moci. Tváří se státotvorně a říkají, že nesouhlasí s procesy, jak proběhly, ale od svých tehdejších vůdců se zásadně nedistancují. A ještě: termín vysílání po volbách do Evropského parlamentu by komunistům vadil stejně jako tento. Bude před všeobecnými mimořádnými volbami.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .