Proč vadí Klausovy názory v zahraničí

V ústavě se však píše i následující, cituji: "Prezident republiky zastupuje stát navenek". Což se dá zase vyložit tak, že by měl brát v potaz, že v zahraničí je vnímán nikoli jako soukromá osoba, ale jako nejvyšší představitel České republiky.

Z tohoto úhlu pohledu by tak měl zvažovat některé kroky, aby nebyly v příkrém rozporu s postoji vlády. Kabinet je totiž zodpovědný za formování zahraniční politiky a v hlavních bodech by nemělo docházet k výraznému nesouladu mezi míněním vlády a hlavy státu. Zároveň nikdo nemůže po prezidentovi chtít, aby byl pouhou loutkou, kterou kabinet vodí na provázku a nutí ji odříkávat předem připravený text.

Polemika o globálním oteplování z tohoto úhlu pohledu zatím nepatří k zásadním tématům zahraniční politiky České republiky. Proto není velkou tragédií, že k tomuto problému má Václav Klaus vyhraněný názor. Vzhledem k jeho dlouhodobým postojům není rovněž překvapením, že jeho pohled na klimatické změny této planety je značně nekonformní a že je za ně často kritizován. Samozřejmě lze spekulovat o tom, zda mu jde především o hájení určitých konzervativních myšlenek, nebo zda šikovně využívá výbušné téma k osobní reklamě ve světě. Například ve Spojených státech se určitě stal na veřejnosti známější osobností v momentě, kdy byl ve vlivných amerických denících postaven do pozice protipólu bývalého viceprezidenta USA Al Gora, který je vnímán jako hlavní mediální tvář kampaně proti globálnímu oteplování.

V této souvislosti je skutečně neobvyklé, aby na druhé straně figurovala hlava státu. Navíc země, která sice ještě nemá zformovaný oficiální postoj k tomuto problému, ale velmi pravděpodobně bude zastávat pozici těch, kteří považují vliv člověka na klimatické změny za významný. V nepříliš vzdálené budoucnosti lze tak očekávat, že by se postoje Václava Klause mohly dostat do příkrého rozporu s oficiálním stanoviskem země, kterou má z titulu své funkce reprezentovat v zahraničí. Samozřejmě ani v této situaci by neměl mít nikdo právo brát prezidentovi nárok na jeho osobité názory. Zároveň by však z diplomatických důvodů nebylo zrovna ideální, aby se pak i nadále nechal prezentovat jako vůdce tábora stojícího proti těm, kteří bojují proti globálnímu oteplování.

Klimatické změny na této planetě nejsou ostatně prvním tématem, ve kterém se snaží Václav Klaus čeřit poklidné vody. Stačí připomenout jeho názory na snahy o federalizaci Evropské unie. Rovněž v této oblasti nebyly jeho postoje vždy v souladu s oficiálním stanoviskem vlády. Někdy vyvolávaly v Bruselu shovívavé úsměvy, někdy řadily prezidenta k extrémním odpůrcům federalismu, někdy mu daly za pravdu. V konečném důsledku však zásadním způsobem neohrozily členství země v unii. Samozřejmě některé Klausovy výroky mohly zkomplikovat diplomatům život a bylo by pro ně jednodušší, kdyby zásadní rozpory mezi postoji vlády a prezidenta neexistovaly.

S tím by se však měli smířit, protože současná hlava státu rozhodně nepatří k politikům, kteří volí opatrný slovník a kteří se vyhýbají nepříjemným a kontroverzním tématům. Navíc pro poslance a senátory nebyl při prezidentské volbě nečitelným listem. Mohli tak dopředu počítat s tím, jakým způsobem se chopí své funkce a co bude hlásat. Totéž lze říci o blížící se volbě hlavy státu. Pokud Klausovo zahraniční vystupování podle nich skutečně tak vážně ohrožuje pověst země a její pozici na mezinárodní scéně, pak mají možnost o tom přesvědčit dostatek zákonodárců, nabídnout jim vhodnějšího kandidáta a Václava Klause znovu prezidentem nezvolit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .