Proč se učíme chodit tak dlouho
Mláďata některých savců dokážou uhánět za svou matkou už pár hodin nebo dní po narození, ale dítěti trvá asi rok, než udělá své první váhavé krůčky. Nabízí se logická otázka - je mezi námi a zvířaty nějaký podstatný rozdíl?
Neurofyziologové z Lundské univerzity porovnávali délku času od oplození vajíčka po první krůčky mláděte u 24 druhů savců včetně člověka. Sledovali, jak tato doba souvisí s řadou různých faktorů - například délkou březosti, velikostí těla nebo velikostí mozku v poměru k tělu. Zjistili, že za celých 94 % rozdílů v době, kterou mládě potřebuje na to, aby se naučilo chodit, odpovídá velikost dospělého mozku.
Druhy s velkým mozkem na rozvoj chůze obecně potřebují víc času než jiné druhy savců. Z údajů, které vědci získali od 23 druhů savců, vytvořili model, na kterém vypočítali, kdy by teoreticky měla začít chodit mláďata 24. druhu - tedy člověka. Výsledky ukázaly, že model perfektně sedí a pokud jde o chůzi, není člověk mezi savci žádnou výjimkou. Děti totiž začínají chodit přesně tehdy, kdy by podle modelu měly.
U zvířat se kromě velikosti dospělého mozku v malé míře uplatňují ještě dva další faktory: délka březosti a velikost mozku při narození. U lidí to neplatí, což je logické, pokud si uvědomíme, že děti stráví v děloze matky jen velmi malou část svého vývoje.
Zdroj: Science NOW, PNAS
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
