Proč se některé ještěrky stavějí na zadní

V australském vnitrozemí pochytal Christofer Clemente se svými spolupracovníky 16 druhů ještěrek z čeledi Agamidae. V laboratořích v Perthu pak nafilmovali jejich běh na šlapacím mlýnku. Vědce překvapilo, že po zadních udělaly pár kroků dokonce i ty druhy ještěrek, které v přírodě takto běhat neviděli. Ochotu k chození po zadních neprojevovaly ale všechny druhy ještěrek ve stejné míře.

Vyhodnocení pokusů ukázalo, že míra schopnosti chození po zadních nesouvisí u jednotlivých zkoumaných druhů ještěrek s postavením daného druhu v rámci vývojového rodokmene. Důvod musí být tedy někde jinde. Již dříve zazněl názor, že chození po dvou může být rychlejší nebo ekonomičtější než chůze po všech čtyřech. Při pokusech ale Clemente dospěl k závěru, že pohyb po zadních je naopak energeticky náročnější a není ani rychlejší. Nakonec vědci navázali na jiný názor, a to že ještěrky posunutím těžiště dozadu zvyšují svou manévrovací schopnost. Při pokusech Clemente doložil, že skutečně existuje souvislost mezi náhlým zrychlením běhu ještěrky a postavením se na zadní. Síla, která posune těžiště ještěrky směrem dozadu, ji odlepí od země a vzpřímí. Ještěrka pak zvedne přední končetiny, podobně jako motorkáři zvedají při akceleraci přední kolo motocyklu.

Některé ještěrky se pohybují po zadních i jindy než při běhu, ale nevíme, jaké to má výhody. Podrobnější informace přináší článek v časopise The Journal of Experimental Biology.