Proč nikdo nechce ministerstvo financí

Zkrátka a dobře, nejde o nějaký detail, ale o naprosto klíčovou záležitost. Jde o takovou věc, že koaličním partnerům už ani nejde o to, zachovávat před veřejností zdání jednoty.

Pokud konflikt náležitě vyostříme, tak vypadá zhruba následujícím způsobem. Ministrem financí chce být Miroslav Kalousek z TOP 09 a občanští demokraté si ho tam nepřejí. Dokonce pustili do oběhu fámu, že raději půjdou do velké koalice se sociální demokracií, než aby ho tam pustili.

O tom, že nervy pracují, svědčí údajné reakce protagonistů. Když zástupci ODS ustupují, tak prý prohlašují, ať si Kalousek vezme všechno, hlavně ministerstvo práce, které bude očekávané škrty ministra financí reálně provádět v první řadě.

Kalousek se údajně zase nechal slyšet, že žádné jiné ministerstvo nechce a že pokud nedostane finance, tak do vlády vůbec nepůjde a spokojí se s rozpočtovým výborem ve sněmovně.

Člověk by skoro chtěl poznamenat, že při rozdělování křesel se nakonec k nějakým střetům muselo logicky dojít. Zároveň by mohl politikům vážně poradit, jak hledat kompromis.

Například je možné poznamenat, že nominace ministra financí z jiné strany než je premiér může být vlastně prospěšná. Ministr financí nemá v Česku takové pravomoci jako jeho kolegové v cizině a například může být při zasedání vlády přehlasován i v záležitostech svého resortu. Pokud bude ministr z druhé nejsilnější koaliční strany, může se nátlaku kolegů či dokonce premiéra na větší utrácení bránit mnohem efektivněji.
Na druhé straně je obtížné představit si premiéra, který od začátku nedůvěřuje svému ministru financí a nutno připustit, že právě takový vztah byl přinejmenším ještě nedávno mezi Nečasem a Kalouskem.
Jednoduchým kompromisem by byla nominace jiného ministra financí za TOP 09.

Takový a mnohé další kompromisy se tedy dají objevit. Pokud budou koaliční strany postupovat stejně racionálně, určitě k nějakému výsledku dojdou.

Ovšem situace je složitější a nejde ji převést na technické procedury uvnitř vlády či osobní nevraživost a ješitnost účastníků sporu.
Pozoruhodné jsou už výše zmíněné výroky, kde občanští demokraté nabízejí TOP 09 s financemi i druhé nejdůležitější ministerstvo práce, případně Kalouskův ohlášený ústup do sněmovny. „Buď bude po mém, nebo si to celé dělejte sami,“ dal by se přeložit zmíněný postoj, který je na úrovni konfliktu malých hochů na písku.

Aby se tak chovali vážní politici, musí jít o nějaký velmi neuralgický bod, který se nutně nemusí úplně krýt s ministerstvem financí.

Neuralgickým bodem bude mnohem spíše státní rozpočet, který je ve stavu, v jakém ještě nikdy nebyl. Odcházející ministr financí navrhuje v příštím roce úspory ve výši 68 miliard, v roce 2012 ještě dalších 30 miliard. Tak velké škrty ještě žádný ministr financí nedělal a to jsme v situaci, kdy se většina rezerv za poslední tři roky proškrtala.
Jak známo, veřejné finance všech zemí v Evropě procházejí zátěžovým testem. Některé země jsou očividně v dobré kondici, jak například ukazují nedávné zprávy z Německa. Daně se tam vybírají lépe, než se čekalo, stát ušetří na podpoře v nezaměstnanosti a prodá pár licencí mobilním operátorům. Schodek tak bude oproti očekávaným 60 miliardám eur o 20 miliard nižší.

Česko je na tom obráceně. Vybírá se méně daní, než ministerstvo financí čekalo, nároky na sociální dávky jsou vyšší a vybrat peníze od firem se nikdo neodvažuje. Namísto očekávaných 160 miliard bude letošní deficit o 40 miliard vyšší.

Rozpočet může být opravdu v kritickém stavu, to se nakonec ukáže začátkem července až ministerstvo financí zveřejní příjmy z podnikové daně.

Proto možná nebude jiná cesta, než opravdu zmrazit důchody, snížit platy státních zaměstnanců a sociální dávky rodinám, nemluvě o zvýšení daní z přidané hodnoty. Mít takovou odpovědnost a ještě se jí domáhat, to je asi na zdejší politiky příliš. Bude to jako skočit do studené vody, navíc s vážným rizikem, že dostanu křeč.

Z opačné strany to sledují sociální demokraté, kteří s oblibou vyprávějí vtipy o tom, že všichni chtějí ministrem financí Kalouska ovšem kromě Kalouska samého. Do vlády se také právě neženou.
Příběh zatím nemá konec a vlastně ani začátek. Ten se odehraje, až nový ministr financí nastoupí na svůj úřad a svolá první tiskovou konferenci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.