Proč nedokážeme čerpat evropské miliardy

Peníze jsou slíbeny, ovšem kdo ví, kdy se k nám dostanou a jestli se k nám vůbec dostanou.

Temnou náladu potvrzuje i pohled za hranice. Česko je jedinou z dvanácti nových členských zemí Evropské unie, které neuzavřely ani jeden operační program o čerpání evropských dotací. Sedm zemí z dvanácti má přitom schváleny všechny, nebo skoro všechny programy. Politická rétorika se mění s tím, jak se bezútěšný stav prodlužuje. Dosud politici uklidňovali, že je vlastně všechno v pořádku, že jsme na tom zhruba stejně jako ostatní. Teď už se začínají navzájem obviňovat, kdo za to všechno může.

Situace je totiž opravdu vážná a nejspíš vyústí ve vážnou krizi. Ze sedmnácti operačních programů budou s Evropskou komisí tři domluveny příští týden, u ostatních se prostě neví. Je dokonce velmi pravděpodobné, že značná část z nich bude podepsána až v červnu 2008. Ozývají se hlasy, které vládě doporučují vážná jednání s Evropskou komisí.

I když to neznamená, že Česká republika o peníze přijde, zdržení zkomplikuje život všem, kdo je chtějí čerpat.

Otázka po vině je tedy na místě, na druhé straně není důvod přehánět politické útoky. Zkušenost s evropskými fondy je ve skutečnosti cenná a umožňuje přehlédnout plastický a výmluvný obraz české státní správy. Nedostatky, které odhalilo neúspěšné jednání o evropských dotacích, jsou důležité ve dvou směrech.

Předně ukazuje, jak Česku chybí zákon o státní službě. Pokud by takový zákon existoval, pracovali by na ministerstvu pro místní rozvoj stále stejní úředníci, kteří by průběžně vedli jednání s Bruselem. Měli by jasně vymezenou odpovědnost za průběh přípravy a politici by rozhodovali pouze o rámci, kde by se měli pohybovat, tedy za jakým účelem chtějí peníze z Bruselu čerpat.

To se týká nejen ministerstva pro místní rozvoj, ale jeho především, protože má za úkol čerpání evropských dotací řídit a koordinovat. Fakticky poslední léta přípravy na čerpání neuvěřitelných 750 miliard probíhala tak, že se neustále měnili ministři pro místní rozvoj, například od roku 2004 tam sedí už pátý.

Noví ministři zase neustále měnili vedení úřadu a práce na dokumentech pro čerpání miliard začínala několikrát od nuly. Ministři a jejich náměstci také neustále zasahovali do práce úředníků a průběžně měnili zadání. Svalovali vinu za zdržení na ty zaměstnance, které už propustili, aniž vysvětlili, co vlastně bylo špatně.

Takový postup by zákon o státní službě politikům neumožňoval. Druhým a stejně vážným nedostatkem je způsob, jakým se v Česku zachází s veřejnými financemi, tedy jak se zachází se státním rozpočtem.

Většina západoevropských zemí má totiž mnohem důmyslnější způsob kontroly a rozdělování státních peněz. Jde o tzv. systém státní pokladny, který umožňuje průběžně kontrolovat všechny faktury, daňové příjmy i užitek jednotlivých investic. Podle expertů by to i Čechům přineslo úsporu desítky miliard korun ročně.

Vyplatilo by se to také při čerpání evropských dotací. Evropská komise vyžaduje pro jejich využívání a kontrolu monitorovací systém, který odpovídá systému státní pokladny. Proto není divu, že Maďaři už schválili všechny operační programy a mohou peníze vesele čerpat - systém státní pokladny zavedli už v devadesátých letech. Objevují se tedy dva klíčové nedostatky české veřejné správy. A pokud hledáme viníka všech potíží s evropskými financemi, jsou jím všechny vlády, které potřebné reformy oddalovaly.

Veřejnost tedy může odpustit politikům zdržení při čerpání evropských dotací, ale pouze tehdy, když slíbí, že zavedou zákon o státní službě a že zreformují rozpočet důkladněji, než činí dosud.

Od dvou základních nedostatků se odvíjí všechno ostatní. Je třeba dobře vidět, jak se k dotacím chovají veřejné instituce. Když například Evropská komise neumožňuje investovat do výzkumu v bohaté Praze a chce podporu směřovat chudším regionům, chtějí Češi postavit největší vědecký ústav těsně za správními hranicemi Prahy.

Když se evropští úředníci podivují, proč chtějí Češi stavět dálnice na trasách, které jsou mnohem dražší a mnohem víc ohrožují životní prostředí než jiné lépe promyšlené trasy, ujišťují je vyjednavači ministerstva dopravy, že jde jen o indikativní systém a že se stavby dálnic ještě dopilují. Dejte peníze a dál už se o nic nestarejte.

Prostě je nutné veřejné peníze utratit a smysl investice je zajímavý ve druhé, nebo až třetí řadě.

To jsou však už detaily, které se odvíjejí od nejdůležitějších nedostatků. Pokud Česko nemá mimořádně vzdělanou elitu politiku a úředníků, musí počítat s tím, že v Evropě bude vždy tak trochu k smíchu a vždy bude tak trochu zaostalé.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .