Proč je život stále těžší

Ovšem mávnout rukou je příliš snadné řešení a možná je pro Čechy a zvláště jejich reprezentaci ještě typičtější, než nadávání po hospodách. Dokonce se dá najít interpretace, podle níž správci veřejných věcí nic neřeší a nad vším jen mávnou rukou. A co zbývá malým lidem – prostě si jen stěžovat.

Pro takový výklad existují i sociologická data, která přehledně ukazují, s čím se běžný člověk musí v životě potýkat. Případovou studii nabízí jihočeské krajské město České Budějovice, odkud přišly v posledním týdnu dvě pozoruhodné zprávy. Ze všech krajských měst je v Budějovicích nejvíc vážných nehod na silnicích a budějovický magistrát odvolal tajemníka, který byl obviněn, že v noci ulámal stěrače u auta svého souseda. Obě zprávy spolu úzce souvisí.

Špatná dopravní situace v Českých Budějovicích se stává proslulou. Jihočeši jsou známi jako opatrní řidiči a města jako Tábor, Jindřichův Hradec, Prachatice či Český Krumlov patří v republice k nejbezpečnějším. Ovšem dopravní poměry v krajském městě nezvládne ani opatrný Jihočech. Kdo chce přes Budějovice, ten se nevyhne centru. Při cestě ze severu na jih existují jen dvě možnosti, jak město projet, při snaze dostat se z východu na západ slouží tři mosty. Budějovice navíc dostaly tvrdou ránu od urbanistů na konci komunistické epochy. Na východě města vyrostla tři mohutná sídliště, kde žije polovina občanů. Ti pracují v průmyslové zóně na západě města nebo v úřadech v centru.

Město se vylidňuje a jako jedno u jedné z mála krajských metropolí se tento trend nezastavil ani v posledních letech. Na druhé straně patří Budějovice ke čtyřem českým městům, kde se lidé nejvíc stěhují na periférii. V obcích těsně za hranicemi metropole se mohutně staví. Tři velké satelity zdvojnásobily za deset let počet svých obyvatel, pět dalších se zvětšilo aspoň o polovinu. Pokud se Budějovice počítají jako aglomerace, obyvatel v poslední době přibylo.

Do zmíněných satelitů jezdí městská doprava, ovšem rostou i obce mimo její dosah. Městské ulice tak neblokují ani tolik automobily obyvatel velkých sídlišť, ale lidé ze satelitů, kteří se do města jinak než autem nedostanou, protože veřejná doprava buď vůbec nejezdí, nebo jezdí málo. Koneckonců magistrát v posledních dvou letech nejdříve lístky na veřejnou dopravu zdražil a pak omezil počet linek i jejich frekvenci.

České Budějovice se zkrátka dostaly do začarovaného kruhu, kdy se ve města nedá žít kvůli stále větší dopravní zátěži, lidé se proto stěhují za město a tím se provoz ve městě dál zvětšuje. Důsledkem je mimo jiné i největší počet nehod ze všech krajských měst.

Budějovický magistrát problém očividně neřeší, spíše je součástí problému. O tom svědčí nejen omezování a zdražování veřejné dopravy, ale také nedomyšlená investiční politika. Občané Budějovic si už zvykli, že magistrát přispěl k prohloubení Vltavy, která je v jihočeské metropoli pouze větším potokem, a stavbě přístaviště pro parníky, které mají někdy v budoucnosti jezdit na Hlubokou. V posledních dvaceti letech se začala jediná větší silniční stavba, ta ale jenom usnadňuje cestu z východu do centra krajského města. Naštěstí se začala plánovat třetí cesta přes město ze severu na jih, dostavba je ale otázkou deseti let. Dokladem kompetence magistrátu je koneckonců chování nejdůležitějšího úředníka, který je podezírán, že za radnicí láme lidem stěrače.

Organizaci dopravy by prospělo, kdyby krajské město spolupracovalo se svými satelity, vzájemná nedůvěra radnic ale společné plánování neumožňuje. Malé radnice v okolí vydělávají na prodeji stavebních pozemků a neřeší otázku, jak se jejich obyvatelé dostanou do práce.
Zástupci veřejné správy na úrovni kraje, měst i obcí situaci řeší jen ve zkratkách a se sklonem k megalomanským projektům.

Primátor Juraj Thoma je konfrontován s narůstajícími potížemi s automobilovou dopravou, a proto se snaží přinutit státní orgány, aby investovaly do městských ulic s argumentem, že jinak magistrát zablokuje stavbu železničního koridoru. Připravuje se stavba dálnice, kterou chtějí radní co nejblíže města, aby se dala využít pro místní dopravu Přehlížejí, že tam je špatné geologické podloží, které stavbu může podražit až na trojnásobek ceny. Ovšem nechtějí, aby provoz rušil občany, a tak požadují, ať se pět kilometrů dálnice skryje do tunelu. Tunely jsou přitom desetkrát dražší, než normální dálnice.

Místní politici tak přispěli k tomu, že se dálnice do Budějovic stále odkládá. Nejdříve bude postavena do 15 let a to ještě říkají na slovo vzatí optimisté.
V kritice by šlo pokračovat, ale není třeba. Důkazů, proč si mohou stěžovat lidé, kteří se z čistě finančního hlediska mají stále lépe, je dostatek. Budějovický příklad by se dal použít pro Prahu i pro celou republiku. Otázka zní, jestli se to dá změnit a jakou cestou. Odpověď je nasnadě: jde to jedině ve volbách.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.