Probíhající sjezd Konzervativní strany ve Velké Británii
Tento týden probíhá v anglickém letovisku Bournemouth výroční kongres britské Konzervativní strany, avšak s poněkud pochmurným předznamenáním. Ve čtvrtečních doplňovacích volbách v anglickém Hartlepoolu (za Petera Mandelsona, labouristu, přítele a pravou ruku Tonyho Blaira, který se stává Komisařem EU), se kandidát britské Konzervativní strany umístil až na čtvrtém místě, dokonce i za novou, extremistickou euroskeptickou ministranou UK Independence Party.
V těchto doplňovacích volbách si udržela v Hartlepoolu poslanecký mandát těsnou většinou Labouristická strana, a to 12 752 hlasy - umístila se jen o 2033 hlasů lépe než liberálně-demokratický kandidát s 10 719 hlasy. Kandidát UK Independent Party, euroskeptické Britské strany za nezávislost, dostal 3193 hlasů a konzervativec pouhých 3044 hlasů. Byl to dobrý výsledek pro Liberální demokraty a jeden z nejhorších volebních výsledků pro konzervativce v britské historii.
Šéf britských konzervativců Michael Howard však řekl v předvečer zahájení výročního kongresu své strany, že je přesvědčen, že jeho strana bude přesto schopna vyhrát blížící se všeobecné volby, které se musejí konat na jaře 2005.
Chabost pozice britských konzervativců potvrzují průzkumy veřejného mínění. Jen 19 procent britských voličů je spokojeno s labouristickou vládou. Bude tedy zbylých 81 procent voličů hlasovat proti labouristům? Ne. Ze dvou nedávných průzkumů veřejného mínění vyplývá, že asi 40 procent Britů, i když jsou nespokojeni s labouristy, bude přesto hlasovat pro ně a nikoliv pro konzervativce. Jen asi třetina Britů by hlasovala pro Konzervativní stranu.
Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že si britští konzervativci udržují v zemi už od března 1993 stále stejnou voličskou podporu přibližně 32 procent. To je na to, aby vyhráli volby, příliš málo. Podle průzkumníků veřejného mínění už není britská Konzervativní strana považována britskými voliči za vládní stranu, ale není už považována ani za stranu, kterou by voliči volili z protestu, z protestu proti labouristům lidé dnes většinou volí Liberální demokraty.
Zajímavě o zjevně nezadržitelném úpadku britských konzervativců debatovali v neděli v britském rozhlase tři konzervativní komentátoři. "Vedení Konzervativní strany si pořád myslí, že musí vyhrát debatu v Dolní sněmovně, musí zvítězit u Nejvyššího soudu," řekl Charles Moore, donedávna šéfredaktor konzervativního deníku Daily Telegraph, a pokračoval: Ve skutečnosti tyhle věci jsou voličům nesrozumitelné a jsou pro ně nezajímavé. Politická strana musí vyprávět příběh, s nímž se lidé mohou identifikovat. A i když to jde nyní lidem na nervy, příběh, který lidem vyprávěli labouristé za Tonyho Blaira, býval zajímavý a živý a dostatečné množství lidí se s ním identifikovalo. Konzervativci nebyli schopni prezentovat veřejnosti alternativní příběh - nepřišli od konce osmdesátých let vůbec s ničím. Tak už není pravda, že by lidé konzervativce nenenáviděli, ale jsou pro ně zcela nezajímaví, nevěnují jim pozornost. To dokazuje i volební výsledek z Hartlepoolu."
Co když probíhá v britské společnosti obrovská, tektonická, hlubinná politická změna a rozpadá se celá politická struktura země? Přestala fungovat pravidelná výměna politických stran.
Na to odpověděl Dominic Cummings, ředitel konzervativní nadace New Frontiers Foundation: "Je to pravda. Něco opravdu hlubinného se děje. Konzervativci - stejně jako všechny politické strany - se musejí vyrovnat s tím, že lidé mají pocit, že je politický systém v této zemi rozbitý a nedokáže plnit to, co chtějí. Lidé v tom mají pravdu. Pokud se vyskytne strana, která bude schopna využít tohoto vědomí, bude mít úspěch. Lidé prostě chtějí kohokoliv, kdo je schopen vyslat signál politikům v Londýně, v parlamentě, že jich mají absolutně plné zuby. Konzervativci reagují na vznik těchto malých stran přesně tak, že to lidi jen upevňuje v jejich touhu, že ´zavedeným politikům v Londýně ukážou´. Vzniká obrovský hněv a zoufalství týkající se struktur současné politiky, jimž žádná britská politická strana, s výjimkou Liberálních demokratů, vůbec nerozumí a nedokáže ho využít."
"V Británii však ještě existuje určitá konzervativní většina," řekl Peter Hitchens, komentátor týdeníku Mail on Sunday: "Není to liberální, thatcherovská, většina - někteří lidé si totiž thatcherismus pletou s konzervatismem - Jsou to lidé, kteří jsou morálně konzervativní, věří v hodnoty, jako je rodina a manželství, lidé, kteří nechtějí nekontrolované masové přistěhovalectví, kteří nemají rádi zločinnost a nepořádek. Tito lidé jsou nyní "uvězněni" svou podporou v Labouristické straně a ve straně Liberálních demokratů, protože nemají kam jít.
"Vědecký pokrok znamená, že ničivé zbraně se stávají jednoduššími a levnějšími, zdůraznil Moore a dodal: "Bude velkou otázkou, zda liberální demokracie v západním, angloamerickém smyslu, mohou v jednadvacátém století přežít anebo jestli, tak jako v třicátých letech, dojde k nějaké obrovské, ničivé události a vznikne úplně jiný politický svět. Je to skutečný problém, k němuž nemá Konzervativní strana vůbec co říct."
Jedním z důvodů, proč doufám, že se Konzervativní strana zcela rozloží," řekl dále Hitchens, "je to, že si jsem jist, že Labouristickou stranu drží pohromadě jen mýtický strach z návratu thatcherismu. Jak je to v Orwellově románu Zvířecí farma: "Poslouchejte nás, anebo se vrátí Jones." Hitchens dodal: "Konzervativní strana by měla vážně reagovat na nebezpečí, které vzniká vůči zákonnosti, zákonu habeas corpus (občan musí být propuštěn, není-li do 24 hodin obžalován) a základním lidským právům v důsledku keců o takzvané ´válce proti terorismu´ Lidská práva jsou hluboce konzervativní téma - přitom současná britská Konzervativní strana neprojevuje absolutně žádný zájem o jejich obranu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.