Pro Čechy je všechno v pořádku, pokud se to neděje u nich v kuchyni, myslí si Robert Vano

8. srpen 2019

Když mu bylo 19 let, utekl z vojny a emigroval do USA, kde se ze sklářské dílny vypracoval na profesionálního fotografa světového formátu. Říkat „ne“ se prý naučil teprve před 10 lety a o tom, jestli bylo správné emigrovat, mnohokrát pochyboval. Robert Vano je hostem pořadu Osobnost Plus.

„Říká se, že Češi jsou tolerantní, ale já myslím, že nejsme. My jsme ignorantní. Všechno je v pořádku, pokud to není doma v mé kuchyni,“ hodnotí postoj Čechů k LGBT komunitě, ale i národnostním menšinám fotograf Robert Vano.

Čtěte také

Sám údajně zásadní problémy se svou orientací neměl: „Nezažil jsem to, protože jsem žil v New Yorku. Ale lidé říkají, že Amerika není to, co New York a Los Angeles. Amerika je všechno mezi tím.“ A dodává, že v případě Prahy (kde od 90. let žije) je to podobné.

Pochodu Prague Pride se neúčastní, ale byl při zahájení, kde zavzpomínal na stonewallské nepokoje v New Yorku. Ty proběhly před 50 lety a jsou dnes považovány za důležitý krok v boji za práva LGBT komunity ve Spojených státech.

Světoznámý fotograf podporuje také myšlenku legalizace sňatků homosexuálů: „Neplánuji se ženit nebo vdávat, ale kdybych chtěl, tak bych chtěl mít možnosti a práva, která mají ostatní.“

Fandím lidem s moderními názory

Jako americký občan se voleb v Česku ani na Slovensku neúčastní. Nové slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové ale držel palce. „My bychom také potřebovali takovou. I když se říká, že prezident nemá moc pravomocí, tak na ni se dá koukat,“ říká s nadsázkou.

Podobně fandil v amerických volbách Baracku Obamovi, prý už jen proto, aby byl prezident tmavé pleti. Volit ale nechodí ani coby Američan. „V USA je to těžké. Ta ústava je jako koleje, které vedou z New Yorku do Los Angeles a je jedno, jestli nastoupíte z pravé nebo z levé strany. Pořád jedete do LA,“ vysvětluje.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí. Robert Vano mluví také o tom, proč má jen Americké občanství, co ho nejvíc šokovalo v emigraci a jak dlouho mu trvalo vypracovat se z ničeho na profesionálního fotografa.

autoři: Barbora Tachecí , marz

Související