Přistižená evoluce

Nové druhy mohou vznikat několika způsoby. Nejznámější je takzvaná alopatrická speciace, kdy populaci jednoho druhu rozdělí fyzická bariéra. Obě části se pak vyvíjejí, aniž by mezi nimi probíhala výměna genetické informace. Po čase se od sebe odliší natolik, že vznikne reprodukční bariéra. Podobným případem je peripatrická populace, kdy areál výskytu druhu kvůli krátkodobým změnám kolísá. Změny za sebou nechají izolované populace, z nichž mohou vznikat nové druhy. Poslední je sympatrická speciace, která vyvolává nejvíce debat. Ke vzniku nového druhu totiž dochází bez fyzické bariéry či izolace, pouze v důsledku změněného chování.

Vzácný pohled na právě probíhající sympatrickou speciaci zřejmě nabízejí zemní hlodavci slepci. Až dosud se předpokládalo, že nové druhy slepců vznikají alopatricky nebo peripatricky. V severní části Izraele ale existuje oblast o rozloze 0,04 km2, kterou geologická aktivita ostře rozdělila na dvě různá prostředí. Liší se typem hornin, půdou i vegetací. Obě dvě ale obývají příslušníci stejného druhu slepců s latinským jménem Spalax galili. Neodděluje je od sebe žádná fyzická bariéra, takže teoreticky by zde měli tvořit jednu homogenní populaci.

Kupky zeminy vyhrabané slepcem egyptským (Nannospalax ehrenbergi)|foto: GFDL, Rick J. Pellag

Analýza jejich mitochondriální DNA ale vědcům z Haifské univerzity ukázala něco jiného. V části, kde skalní podloží tvoří čedič, převládají slepci s jinými haplotypy než v části na křídovém podloží. Jejich mitochondriální DNA se liší asi o 40 %, což ukazuje na velmi omezenou výměnu genů. Obě populace se také odlišují svou spotřebou kyslíku a dobou, kterou tráví mimo podzemní sídliště. Dá se předpokládat, že pokud bude tento trend pokračovat, začnou se slepci z čedičové oblasti lišit od slepců z křídy natolik, že už mezi nimi nebude možné křížení a vznikne nový druh. Jinými slovy, v severním Izraeli zřejmě právě teď probíhá sympatrická speciace.

Zdroj: PNAS