Přistěhovalci: prokletí nebo požehnání?

V souvislosti s teroristickými útoky na Londýn se vynořila celá řada úvah, jež by byly ještě nedávno tabu. Otevřeně se mluví o problémech islámských komunit nejenom v Británii, ale i v jiných evropských zemích. Na starém kontinentu se začal používat termín "ideologie zla", kvůli kterému se ještě nedávno dívali Evropané na amerického prezidenta Bushe přes prsty. Otevřeně se diskutuje o tom, co by měly dělat muslimské komunity s palčivým problémem radikalismu, a jaký je vlastně jejich díl zodpovědnosti za jeho tolerování. Před pár měsíci by se podobné úvahy považovaly za "politicky nekorektní".

Situace se ale poněkud komplikuje tím, že teroristé jsou obyčejně dobře integrovaní v západních zemích - odmítají ale západní hodnoty. Mluví perfektně anglicky, německy, francouzsky nebo holandsky, mají západní školy a stoprocentně se orientují v tamních společnostech - jejich cílem je ale zkáza těchto společností. Často jde o druhou nebo třetí generaci přistěhovalců, u které by žádné inklinování k džihádu nikdo nečekal.

A co už úplně mění situaci, jsou případy západních lidí, kteří z různých důvodů konvertují k radikální verzi islámu a stávají se stejně nebezpečnými, jako obdivovatelé Usámy bin Ládina kdesi v pákistánských horách. Těchto případů je relativně málo, to ale neznamená, že nevedou k jádru věci.

Tím totiž není otázka zda někdo je či není přistěhovalec, ale jaké hodnoty v životě sleduje. Když někdo hlásá nenávist, je jedno, odkud přichází. Není příliš moudré se utěšovat tím, že je vlastně důkazem naší svobody projevu. Je třeba ho otevřeně konfrontovat a proti jeho názorům se postavit. Vážnou otázkou zůstává v tomto směru regulování internetových stránek s nenávistným obsahem. Tak jako se stíhá dětská pornografie nebo propagování nacismu, mělo by se stíhat i veřejné propagování nenávisti.

Podstatně důležitější je tedy otázka, čemu kdo věří, než odkud přichází. Produktem západního liberalismu je předpoklad, že je jedno, čemu kdo věří, hlavně v tom musí mít svobodu. Když se pak vyskytnou problémy s nějakou skupinou obyvatelstva, lidé mají pocit, že vinu nese například přistěhovalectví. V Holandsku mají lidé po brutální vraždě filmového dokumentaristy Thea van Gogha pocit, že model multikulturní společnosti selhal. Pokud mají pravdu, je důležité položit si dvě klíčové otázky: v čem přesně selhal? A jaká je alternativa směrem k budoucnosti?

Faktem je, že vrah holandského filmaře nenechal nikoho na pochybách, že jeho čin je nábožensky motivovaný. Do soudní síně přišel s Koránem v ruce a prohlašoval, že by van Gogha zabil znovu. Jeho předkové přišli z Maroka - v době, kdy holandské podniky hledaly levnou pracovní sílu. Bylo to v 60. a 70. letech, po kterých následovala informační revoluce, takže v letech 80. a 90.už nebyli tito lidé potřební. Začali tedy vytvářet gheta a spoléhat na štědré sociální podpory.

Podobným případem jsou útočníci z Británie. Jejich předkové přišli z chudé oblasti Kašmíru a oni vyrůstali v kontrastu západních hodnot ve škole a tradičních zvyků doma. Počet přistěhovalců se přitom neustále zvyšuje, protože v jejich komunitách platí nepsaný zákon, že se musí ženit a vdávat vždy s někým z Pákistánu, Maroka nebo jiné domovské země. V absolutní většině jde přitom o dohodnutá manželství, jež potlačují základní svobody, úřady s tím ale nic nedělají.

Je tedy zjevné, že se mísí dohromady dva různé problémy: identita druhé či třetí generace přistěhovalců a ideologie zla, která se šíří naneštěstí často právě mezi nimi. To ale nic nemění na faktu, že většina přistěhovalců znamená pro cílovou zemi přínos.

Západní státy musejí tedy hledat způsoby, jak rozlišovat lidi, kteří se tam chtějí nastěhovat. Jak bylo řečeno, není přistěhovalec jako přistěhovalec. Podstatně důležitější bude ale najít způsob, jak porazit ideologii zla. Ta je nebezpečná pro každého, bez rozdílu barvy pleti nebo země původu. Teroristé totiž učí naši liberální společnost, že nakonec asi není až tak jedno, čemu člověk věří.