Primátor horolezcem

Dá se to brát tak, že co není zákonem řešeno není ani dovoleno, anebo naopak, že co tento zákon neřeší, to ani nezakazuje a platí tedy Zákoník práce. Pražští zastupitelé pak diskutují, zda brát primátorovu expedici jako absenci klíčového manažera, anebo propagaci metropole v Himálaji. Jisté je, že u politiků na podobné nápady nejsme příliš zvyklí. Zpravidla trpí pocitem své velké důležitosti a nenahraditelnosti a už představa, že dva měsíce nebudou v televizi, je pro ně obdobou klinické smrti. Pavel Bém si tedy zaslouží uznání už za to, že ač je politikem, umí snít.

Je, pravda, tím manažerem, jak mu připomínají někteří zastupitelé, ale v době vyspělých komunikačních technologií přece není problém, aby s ním satelitní videokonferencí vešli ve spojení, když si s něčím nebudou vědět rady. A pokud jde o podávání rukou, je to rituál, který snese alternaci. Kdyby Praha měla primátorem místo horolezce někoho s podlomeným zdravím, absencí by bylo víc, ale stejně by nejspíše za dva měsíce nezkrachovala. Z kritiky, že míní vyměnit exkluzivní kancelář za nepohodlný stan, zimu a řídký vzduch, může mít Pavel Bém jako politik radost. Svědčí to o respektu a závisti, že na to má. Špatné by bylo, kdyby ho opozice a pražská veřejnost k výstupu na Mount Everest zlomyslně vyzývala v naději, že se někde zřítí.