Příležitost mlčet

K postoji členských zemí EU, které vojenský útok na Irák ani nevylučují, ani neupřednostňují, se včera připojily i země kandidátské a všichni pak prohlásili, že se v budoucnu pokusí vyhnout rozporům. Snadné to ovšem asi nebude, jak naznačily reakce na pondělní tiskovku francouzského prezidenta. Jacques Chirac kritizoval kandidátské země za to, že se přidaly k těm politikům Unie, kteří s obavami sledují zhoršující se vztahy mezi Evropou a Spojenými státy. Podle Chiraca se kandidátské země zachovaly nevychovaně a lehkomyslně a propásly dobrou příležitost zůstat zticha.

Z debaty o Iráku se tak rázem stala debata o Evropské unii, konkrétně pak o tom, zde je vhodné mít vlastní názor či dokonce vlastní zájmy a otevřeně je deklarovat. Pokud neexistovalo společné evropské stanovisko k irácké krizi, nebylo s kým společný postup předem konzultovat. Francie mimochodem svá stanoviska a své zájmy také nekonzultovala s kandidátskými zeměmi. Možná i proto, že důvody, proč odmítá útok na Irák, nejsou pouze humanitární. Za mírovou rétorikou Francie a Ruska je dobré nepřehlédnout smlouvy o smlouvách budoucích, kontrakty předjednané se současnou iráckou vládou na dobu, kdy pomine embargo.

Soudě podle chladných či jízlivých ohlasů, kterých se francouzský prezident od představitelů kandidátských zemí dočkal, lze říct, že propásl dobrou příležitost zůstat zticha. Svými urážlivými výroky dal za pravdu názoru, že by bylo chybou volit mezi mocnými, kteří různými postoji usilují o totéž.