Příběhy marností Sandra Botticelliho

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alessandro Filipepi, známý jako Sandro Botticelli

Alessandro Filipepi, známý jako Sandro Botticelli, byl jedním z nejvýznamnějších malířů rané renesance poslední čtvrtiny 15. století.

Stal se dvorním umělcem Medicejských, zažil však také jejich vyhnání z Florencie a nástup reformního hnutí Girolama Savonaroly. Zemřel ve svém rodném městě Florencii 17. května 1510.

Florencie, věž Palazzo Vecchio z druhého břehu řeky Arno

Narodil se kolem roku 1444 jako syn chudého řemeslníka v početné rodině a podobně jako mnoho jiných umělců začínal ve zlatnické dílně, odkud pokračoval do ateliéru malíře Filippa Lippiho. Florencie v té době byla republikou, v níž vládla bohatá měšťanská vrstva a vlivné cechy.

Jednotlivé rodiny spolu nesmiřitelně soupeřily, ovšem na demokratických principech daných platnou ústavou. V tomto neustálém boji se nejlépe prosadila rodina Medicejských, která založila rodinnou banku a úspěšně obchodovala s vlnou i dalším zbožím.

Sandro Botticelli: Zrození Venuše

Když se do čela rodinné firmy postavil Lorenzo, řečený Nádherný, nastaly ve Florencii zlaté časy reprezentované také zlatými florény, které v Evropě patřily mezi nejstabilnější a nejhodnotnější měnu. Lorenzo založil Platónskou akademii, v níž se pěstovaly myšlenky novoplatonismu, překládala se antická filozofie a podporovali nejrůznější umělci. To vše se odrazilo také v díle Sandra Botticelliho, jehož obrazy ze 70. a 80. let 15. století jsou plné symboliky a skrytých odkazů na staré pohanské mýty.

Právě v těchto šťastných letech vznikají Botticelliho nejznámější obrazy: Zrození Venuše a Jaro (Primavera), oba ve florentské galerii Uffizi. Do ideální dívčí krásy se v nich promítá také zcela reálná postava jisté Simonetty Cattaneo Vespucci, florentské krasavice, která však zemřela velmi mladá na tuberkulózu. Byla milenkou Lorenzova bratra Giuliana a inspirovala nejen Botticelliho, ale také například básníka Angela Poliziana.

Katedrála Santa Maria del Fiore ve Florencii, místo zavraždění Giuliana Medicejského

Florentské múzy utichly, když se převorem dominikánského kláštera San Marco ve Florencii stal Girolamo Savonarola, rodák z Ferrary. Naprosto obrátil společenské klima, kázal chudobu, mravnost a askezi v příkrém kontrastu s hromadícím se bohatstvím florentských rodin. Jeho fanatismus způsobil, že vše pohanské, krásné a necudné bylo zavrženo a páleno na hranicích. Situace vedla až k vyhnání Medicejských z Florencie, pronásledování umělců a rabování ateliérů.

Botticelli se musí vzdát svých mytologických témat a vrátit se ke křesťansky devótním námětům. Po ztrátě medicejského mecenátu pracuje pro nové zákazníky a čelí staronovým ekonomickým problémům. Některá jeho díla také neušla zkáze během Savonarolova působení, ale naštěstí mnohá zůstala zachována, kromě Zrození Venuše a Jara: Athéna s Kentaurem, Venuše a Mars, Klanění Tří Králů, Statečnost, Madony, cyklus Nastaglia degli Onesti a jiné.

Sandro Botticelli: Primavera

Botticelliho příběh odráží pohnuté dějiny Florencie konce 15. století, její magické vzepětí, bohatství a krásu i její dočasný pád. Girolamo Savonarola, jehož některé myšlenky začnou rezonovat v reformaci 16. století, byl v roce 1498 z rozhodnutí papeže Alexandra VI. upálen na hlavním náměstí před Palazzo Vecchio, což připomíná pamětní kámen v dláždění.

Medicejští se s utrženým šrámem po čase do Florencie vrátili a městu vládli až do poloviny 18. století, než je vystřídali lotrinští Habsburkové. Humanistické a umělecké ideály tehdejší Platónské akademie se staly trvalou součástí evropské civilizace a kultury, představují hodnoty, k nimž se také odkazuje Evropská unie.

V pořadu hovoří novinář a překladatel Andreas Pieralli, docent Martin Zlatohlávek z Katolické teologické fakulty UK a profesor Jiří Pelán z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zazní ukázky z básně Angela Poliziana, citace z Ikonologie Cesareho Ripy a Životů Giorgia Vasariho.

Florencie, řeka Arno a její mosty