Příběhy marností Sandra Botticelliho
Alessandro Filipepi, známý jako Sandro Botticelli, byl jedním z nejvýznamnějších malířů rané renesance poslední čtvrtiny 15. století.
Stal se dvorním umělcem Medicejských, zažil však také jejich vyhnání z Florencie a nástup reformního hnutí Girolama Savonaroly. Zemřel ve svém rodném městě Florencii 17. května 1510.
Narodil se kolem roku 1444 jako syn chudého řemeslníka v početné rodině a podobně jako mnoho jiných umělců začínal ve zlatnické dílně, odkud pokračoval do ateliéru malíře Filippa Lippiho. Florencie v té době byla republikou, v níž vládla bohatá měšťanská vrstva a vlivné cechy.
Jednotlivé rodiny spolu nesmiřitelně soupeřily, ovšem na demokratických principech daných platnou ústavou. V tomto neustálém boji se nejlépe prosadila rodina Medicejských, která založila rodinnou banku a úspěšně obchodovala s vlnou i dalším zbožím.
Když se do čela rodinné firmy postavil Lorenzo, řečený Nádherný, nastaly ve Florencii zlaté časy reprezentované také zlatými florény, které v Evropě patřily mezi nejstabilnější a nejhodnotnější měnu. Lorenzo založil Platónskou akademii, v níž se pěstovaly myšlenky novoplatonismu, překládala se antická filozofie a podporovali nejrůznější umělci. To vše se odrazilo také v díle Sandra Botticelliho, jehož obrazy ze 70. a 80. let 15. století jsou plné symboliky a skrytých odkazů na staré pohanské mýty.
Právě v těchto šťastných letech vznikají Botticelliho nejznámější obrazy: Zrození Venuše a Jaro (Primavera), oba ve florentské galerii Uffizi. Do ideální dívčí krásy se v nich promítá také zcela reálná postava jisté Simonetty Cattaneo Vespucci, florentské krasavice, která však zemřela velmi mladá na tuberkulózu. Byla milenkou Lorenzova bratra Giuliana a inspirovala nejen Botticelliho, ale také například básníka Angela Poliziana.
Florentské múzy utichly, když se převorem dominikánského kláštera San Marco ve Florencii stal Girolamo Savonarola, rodák z Ferrary. Naprosto obrátil společenské klima, kázal chudobu, mravnost a askezi v příkrém kontrastu s hromadícím se bohatstvím florentských rodin. Jeho fanatismus způsobil, že vše pohanské, krásné a necudné bylo zavrženo a páleno na hranicích. Situace vedla až k vyhnání Medicejských z Florencie, pronásledování umělců a rabování ateliérů.
Botticelli se musí vzdát svých mytologických témat a vrátit se ke křesťansky devótním námětům. Po ztrátě medicejského mecenátu pracuje pro nové zákazníky a čelí staronovým ekonomickým problémům. Některá jeho díla také neušla zkáze během Savonarolova působení, ale naštěstí mnohá zůstala zachována, kromě Zrození Venuše a Jara: Athéna s Kentaurem, Venuše a Mars, Klanění Tří Králů, Statečnost, Madony, cyklus Nastaglia degli Onesti a jiné.
Botticelliho příběh odráží pohnuté dějiny Florencie konce 15. století, její magické vzepětí, bohatství a krásu i její dočasný pád. Girolamo Savonarola, jehož některé myšlenky začnou rezonovat v reformaci 16. století, byl v roce 1498 z rozhodnutí papeže Alexandra VI. upálen na hlavním náměstí před Palazzo Vecchio, což připomíná pamětní kámen v dláždění.
Medicejští se s utrženým šrámem po čase do Florencie vrátili a městu vládli až do poloviny 18. století, než je vystřídali lotrinští Habsburkové. Humanistické a umělecké ideály tehdejší Platónské akademie se staly trvalou součástí evropské civilizace a kultury, představují hodnoty, k nimž se také odkazuje Evropská unie.
V pořadu hovoří novinář a překladatel Andreas Pieralli, docent Martin Zlatohlávek z Katolické teologické fakulty UK a profesor Jiří Pelán z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zazní ukázky z básně Angela Poliziana, citace z Ikonologie Cesareho Ripy a Životů Giorgia Vasariho.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
