Prezidentské volby

O čem tato situace svědčí? Nejspíš o slabé politické kultuře v naší zemi. To si asi nemusíme vyčítat, protože taková věc se rodí staletí a my jsme svobodní jen osmnáct let, což je zanedbatelná doba, ale měli bychom o tom alespoň vědět. Nízkou politickou kulturu dosvědčují výroky navrhovaných kandidátů, kteří se často o své nominaci dovídají jen z novin, což je minimálně neslušné a hlavně, návrh jedné politické strany, bez dohody s ostatními, je irelevantní a de facto jen zesměšňuje kandidáta, jako jsme toho byli svědky v minulých volbách. Z takového člověka strany jen činí dobré sousto pro lačná média. Řádný postup pro nominaci by měl být samozřejmě nejprve projednán bez médií s navrhovaným kandidátem, pak by se na něm měly shodnou pollitické strany, jejichž počet poslanců a senátorů by měl šanci kandidáta prosadit, a teprve pak by měl být takový kandidát představen veřejnosti, před níž by měl předstoupit s jasnou představou o výkonu funkce. Zatím se nic z toho nestalo a podobný rozumný postup v posledních dnech navrhl jen politický benjamínek, předseda Zelených Martin Bursík. Současní navržení kandidáti, kteří nominaci neodmítli, nemají ale žádné šance, protože vždy nesplňují nějakou podmínku: Dienstbier byl v šedesátých letech v KSČ, což je nepřijatelné hlavně pro lidovce, a pan profesor Pačes není politik, což je nepřijatelné skoro pro všechny a navíc lidovcům vadí, že je genetik. Zbývá tedy hledat dál. Karel Schwarzenberg, který na to má postavu i vystupování, nepřichází v českých poměrech v úvahu, protože je kníže a dlouho žil v emigraci, podobně je na tom česko-americký ekonom profesor Švejnar a žádnou jinou sošnou postavu, která by se vyjímala na známnkách, na první pohled nevidíme. Než se pustíme do dalšího hledání, shrňme si požadavky, které na možného kanidáta zazněly z úst politických představitelů stran mimo ODS: Měl by to být muž, ženu navrhuje jen Václav Havel, který má jistou zkušenost s politikou a jehož kroky jsou tudíž předvídatelné, neměl by být bývalý člen komunistické strany, ale ani jiné politické strany, vzděláním by měl být nejlépe právník, z titulu své dosavadní činnosti by měl požívat všeobecnou vážnost a měl by být spíše starší než mladší. Podívám-li se tímto rastrem na české osobnosti, jedna postava, o níž se moc nehovoří, mi v pomyslném sítu zůstává, a to je pětasedmdesátiletý doktor práv, bývalý statečný advokát a současný ombudsman Otakar Motejl. Je historicky prvním českým ochráncem lidských práv. Do tohoto úřadu nastoupil 18. prosince 2000 a ač někteří oponenti hovořili, že jde o sinekuru pro starého pána, proměnil tento úřad v úctyhodnou instituci, která má obecný respekt. Vyplývá to i z průzkumů důvěryhodnosti, v nichž se vždy vyskytoval na předních místech. Například v průzkumu CVVM z května 2006, který se dělal před jeho znovuzvolením, se umístil na druhém místě právě za nynějším prezidentem Václavem Klausem s pětašedesáti body. Namítne-li někdo, že je na takovou práci moc starý, stačí připomenout, že americký prezident Ronald Reagan byl do svého druhého volebního období zvolen ve stejném věku a právě tehdy se zasloužil o pád bipolárního světa. Neshodnou-li se politické strany na nějakém společném kandidátovi, který by měl skutečné šance uspět, budeme si muset myslet, že všem z nějakých, byť různých důvodů, právě Václav Klaus na Hradě vyhovuje a hrají s námi falešnou hru: Bojí se nám to říct, protože - podle posledního průzkumu Lidových novin z 24.září - polovina lidí si Václava Klause na Hradě nepřeje kvůli jeho povaze a vyjadřování. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .