Prezident s podporou KSČM?
Představa, že o tom, kdo se stane nástupcem Václava Havla, rozhodnou komunisté, má pro někoho negativní předznamenání, odstupňované podle jeho naturelu. Může být nemilá, zarážející až děsivá. Jsou jiní, kteří jí přijímají nevzrušeně a ještě jiní, kteří se netají uspokojením
Snad není na škodu upozornit, že význam komunistických hlasů při prezidentské volbě je okolností, která nevznikla zničehonic, protože je přirozeným důsledkem okolností předcházejících. Vezměme na pomoc kupecké počty (pro názornost budu zaokrouhlovat).
Má-li být nějaké rozhodnutí výsledkem hlasování, je počet komunistických hlasů nezanedbatelným faktorem. Ve sněmovně je jich zhruba pětina, což je dost. Je tomu ale tak proto, že se víc než čtyřicet procent voličů nedostavilo k sněmovním volbám. Nepřišli, protože byli otráveni stávající politickou situací. Pravděpodobně to nebyli sympatizanti KSČM, ti naopak k volbám přišli. Komunisté tak získali zhruba dvacet procent všech poslaneckých křesel. Vypadá to, jako kdyby získali pětinu ze sta. Protože se k volbám dostavilo jen šedesát procent oprávněných voličů, je ten komunistický zisk pětinou z těch šedesáti, což je fakticky, pokud se nemýlím, dvanáct. Za to, že dvanáct procent má váhu dvaceti procent, může voličská neúčast. Ti otrávení absentéři mají důvod chytit se za nos, protože si neviděli na jeho špičku, umožnili současný neutěšený stav. Toto ovšem není jediný důvod významu KSČM při hledání příští hlavy státu.
Ti, kdo dnes troubí na poplach, vydávají KSČM za cosi jako kastu nedotknutelných v Indii nebo za cizí těleso, infekční ložisko či zhoubný nádor v těle národa, s nímž není radno si zahrávat. Není-li tento postoj pokrytectvím, je určitě projevem zaslepenosti. Komunisté přece u nás nejsou žádnou opouzdřenou enklávou. Rozdíl mezi nimi a těmi ostatními je jen stupňovitý. Nejen střípky, ale celé fragmenty jejich ideologie a rétoriky se přece shodují s tím, co cítí, vyznává nebo prohlašuje jejich široké okolí.
Komunisté jsou pro značnou část veřejnosti přijatelní svou okázalou obranou sociálních jistot a takzvaných národních zájmů. Jsou proti finanční spoluúčasti pacientů, proti školnému, proti deregulaci nájemného, proti reformě veřejných financí i penzijního systému, proti šlechtickým a církevním restitucím, proti našemu členství v NATO, proti hegemonismu USA. Pro pána Jána, vždyť to jsou vlastně našinci, jaképak cizí těleso? Za jejich vlády přece nebylo všechno špatné. I ty televizní seriály kdysi natočené jsou docela milá podívaná.
V podvědomí veřejného mínění, lze-li tak říci, tedy žádná ostrá bariéra mezi deklarovanými komunisty a údajnými nekomunisty prostě neexistuje. Jsou tu přinejlepším plynulé přechody, zejména přechod mezi KSČM a ČSSD je neznatelný. Vydávat teď nahonem KSČM za baštu nepřijatelných postojů a záměrů, je práce kvapná, tedy i málo platná.
Nedivme se tedy, že komunisté jsou i naší stávající politickou elitou vnímáni jako legitimní partneři při hledání příští hlavy státu. Dvě největší politické strany bývají v tisku obviňovány, že s komunisty kupčí. Znělo by to férově, kdyby kupčení bylo něčím, co je nám bytostně cizí. Tím si ale nejsem jist. Tak třeba náš přístup k vstupu do Evropské unie se ze všeho nejvíc podobá obchodní transakci.
Konečný výsledek trapného volení prezidenta republiky si netroufám předvídat. Může být něčím nějak pozitivní, ať už dopadne jakkoliv? Snad tím, že nás všechny konečně přiměje chytit se za nos.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.