Prezident podepsal rozpočet

Především - prezident podrobil návrh současného rozpočtu tvrdé kritice ve svém podzimním projevu v Poslanecké sněmovně. Doslova řekl tato slova: "Jako občan i jako hlava státu nemohu - bez povšimnutí a bez vyslovení svého názoru - přehlédnout, že byl podle všech známých údajů státní rozpočet na rok 2004 připraven s nejvyšším deficitem v historii naší země a to nejen za období od vzniku samostatné České republiky. Deficit tohoto rozměru nenastal dokonce ani v komunistické éře. Představitelé všech politických stran by měli jasně a srozumitelně říci, že se s tím nechtějí smiřovat a že jsou si dobře vědomi toho, že se každý dluh někdy a někým musí splácet. Měli by připustit i to, že je navíc rozpočet předkládán současně s dílčími, vzhledem k těžké rozpočtové situaci evidentně nedostatečnými návrhy na reformu veřejných financí, což znamená další komplikující faktor." Tolik z projevu prezidenta republiky Václava Klause z října tohoto roku.

Jak je vidět, vláda a poslanecká vládní většina připravila prezidentovi při podpisu nepříjemné chvíle, musel podepsat něco, s čím bytostně nesouhlasil. Dále tu byl ještě jeden faktor, kvůli kterému mohl prezident při podpisu zaváhat. Rozpočet totiž nebyl schválen nadpoloviční většinou všech poslanců, tedy známou sto jedničkou. Pro hlasovalo pouze 98 poslanců a 95 bylo proti. Někteří nehlasovali nebo se hlasování zdrželi. Vrácení zákona o státní rozpočtu by tedy mohlo býti dalším prověřením pevnosti vládní koalice.

Prezident se o něco takového ostatně pokusil u některých zákonů, na kterých vláda postavila svou současnou reformu veřejných financí. Prezident vrátil několik zákonů, například novely zákonů o zdravotním a sociálním pojistném, které podle jeho názoru znevýhodňovaly živnostníky. Také v těchto případech jednal na samé hraně, na které by se ještě prezident měl pohybovat. Hospodářská a fiskální politika totiž nepatří do pravomocí prezidenta, a proto musí ponechat vládě a její poslanecké většině prostor. Poslanecká sněmovna ovšem prezidenta bez větších problémů přehlasovala, vládní koalice hlasovala jednotně a zajištěny byly i některé podpůrné hlasy od opozice. Nebyla ani jiná možnost, pokud státní rozpočet byl už schválen podle těchto zákonů, zhroutila by se celá konstrukce.

U celého zákona o státním rozpočtu je situace analogická, mnozí jsou s ním sice nespokojeni, avšak v prosinci už je těžko možné měnit jeho základní kontury, tím spíše, že by to mohlo býti spojeno dokonce se změnou vládního uspořádání. A to dlouhodobě nepřichází v úvahu, nastavení politického rozložení sil je takové, že jiná alternativa je představitelná jen obtížně.

Opoziční ODS už tedy nenastoluje radikální rétoriku, která byla slyšena ještě v první polovině roku. Povzbuzeni volbou svého prezidenta, uvažovali někteří politikové ODS o svržení vlády na podzim, v souvislosti s projednávání její verze reformy veřejných financí a právě s rozpočtem. Podceněna byla ovšem síla opozice a trochu přeceněny rozpory ve vládní koalici. Ty sice existují, avšak přece nejsou takového rázu, aby vyvolaly předčasné volby, protože ty jediné mohou nastavení politické scény změnit. A všechny strany vládní koalice si dobře uvědomují, že pro ně by mohly znamenat jen ztrátu. Jsou tedy svým způsobem ke spolupráci odsouzeny.

Příští roku tomu nebude jinak. Prezident a opozice budou mít nadále málo prostoru donutit vládu k radikálnější změně rozpočtové politiky, pokud se k tomu nedonutí ona sama. Náznaky samozřejmě existují. Liberálnější politikové vládní koalice chtějí rozpočtový schodek snižovat, a protože je možné k nim počítat i ministra financí Bohuslava Sobotku, je možné dalším reformním krokům dávat určitou naději. Představena byla i koncepce reformy penzijního systému, avšak právě v tomto bodě jde o velmi dlouhodobý projekt a je pravděpodobné, že krátkodobě může, v případě realizace, spíše výdaje státního rozpočtu zvýšit.

Kapitolou samou pro sebe je ale dodržení zákona o státním rozpočtu. Zatím to vypadá, že málokterý takový zákon byl opravdu dodržen, také letos se zdá, že výdaje státního rozpočtu převýší příjmy o více než jaký byl minulý rok schválen schodek rozpočtu. Také u rozpočtu na příští rok se objevily názory, že příjmy jsou nadsazené a že to vše může dopadnout úplně jinak. Kritikové příliš vysokého schodku státního rozpočtu budou mít tedy opět dostatečný prostor, aby své výhrady projevili a případně se pokusili o nápravu.