Prezident krizi řešit nebude

Prezident by se samozřejmě mohl do věci vmísit i více, pokud by chtěl, například jeho případný apel na jednu ze stran, aby učinila to či ono by svou váhu bezesporu měl. Jenže prezident mnohokrát avizoval, že chce být prezidentem aktivním, nikoli aktivistickým, proto své vlastní řešení a svou vlastní politiku v případě současné vládní krize zjevně nemá a mít nechce.

Při pondělním prohlášení si to pojistil i tím, že odmítl odpovídat na otázky novinářů a pouze přečetl prohlášení. Při otázkách by totiž buď musel projevit nějaký názor nebo odpovídat jen "bez komentáře". Je to zřejmě správný postoj nestranné hlavy státy, že řešení zatím ponechává na protagonistech krize. Otázkou je, zda-li tento postoj opravdu vydrží, například v případě, že obě strany současného sporu budou trvat na svém a řešení se nenajde.

Nebo naopak když premiér Gross začne naplňovat svůj plán, že bude vládnout bez rebelující KDU-ČSL a její ministry z vlády navrhne odvolat. Pak přijde na řadu prezident a ten má určitý manévrovací prostor, může například odvolání ministrů a jmenování nových zdržovat a dávat tak prostor dalšímu jednání. To vše jsou zatím velké neznámé, můžeme se ale domnívat, že prezident si podrží svou neaktivistickou roli a nebude do řešení krize přímo zasahovat.

Horší to bude na straně současných protagonistů. Zdá se, že ČSSD a KDU-ČSL zvolili pro vzájemné vyjednávání zatím taktiku dvou letců, kteří se svými stroji letí proti sobě a čekají, kdo dříve ztratí nervy a uhne. KDU-ČSL žádá odchod premiéra a pokračování v koalici. ČSSD tvrdí, že bez tohoto premiéra je koalice mrtvá a hodlá z ní KDU-ČSL vyhodit. Smír je možný jen stěží, už také proto, že problém s majetkovými poměry premiéra a podnikáním jeho manželky opravdu existuje a pro většinu lidovců je nepřijatelné, že se Grossova rodina svým podnikáním dostala do samé blízkosti pohybu nelegálních peněz z prostituce.

Jenže obě strany mají manévrovací prostor velmi zúžený. KDU-ČSL musí už nyní trvat na premiérově odchodu, jenže ČSSD má před sjezdem a Gross má nejvíce nominací na předsedu. Bylo skoro jasné, že bude zvolen, nikdo jiný relevantní se neobjevil, protikandidáta Škromacha bral vážně jen málokdo. Útok na hlavního předsednického kandidáta je pro už tak dost nemocnou ČSSD útokem na její samotnou současnou podstatu. Proto se Grosse nechce pustit, byť musí vidět, že jeho skandály přesáhly únosnou mez i v českém jinak v tomto směru dosti tolerantním prostředí.

Pro Grosse je věc také osobní. Postupně vystoupal na vrchol, ovládl stranu, byť oslabenou a hodlal ji reformovat a pokračovat s ní ve vládě. Tyto plány by byly zcela zhatěny. A osobní je i to, že Gross byl vždy jen politikem a z nejvyššího postu premiéra se nemá kam vrátit, v současné době není ani poslancem. Odchod z premiérského postu by pravděpodobně znamenal velkou osobní prohru a možná i cestu z politiky, kde ale nemá kam. Další důkaz, jak je ošidné, že Gross vystoupal na samotný vrchol příliš brzy a nikdy nepoznal nic jiného než politiku. Kdyby tomu bylo jinak, možná by se už své židle tolik nedržel a umožnil jiné řešení.

KDU-ČSL nechce Grossovi nic ulehčovat a své ministry z vlády sama neodvolá. Pokud to bude chtít učinit Gross, ocitne se v těžké situace menšinové vlády a stane se rukojmím KSČM. Jako takový asi jen stěží povede svou stranu a vládu do středu, jak původně zamýšlel.

Jaká tedy mohou být řešení. Prognostiků je v České republice mnoho a je zbytečné je příliš rozšiřovat. Možná skutečně nakonec dojde k dohodě, ta by ale vždy musela znamenat velmi těžký, až fatální ústupek. Nejčistším řešením by totiž opravdu byl odchod Grosse, jenže to je vzhledem k řečenému pro jeho stranu i pro něj osobně nemožné.

Jak bude ten ústupek vypadat? Spokojí se KDU-ČSL s už naznačenými kroky, že Gross vyřeší své majetkové poměry? Stanislav Gross slíbil, že splatí své dluhy řádným úvěrem a manželka předá své podnikání renomované právní kanceláři. Mimochodem, tento druhý krok je opravdu standardní v zavedených demokraciích, ale je tam určitý posun. Tamní politikové a jejich životní partneři předávají vedení svých už zavedených firem právním kancelářím, aby nedošlo k podezření z propojování politiky a soukromého byznysu.

Ale jak předat právní kanceláři začínající, zatím ještě nefungující firmu, v podstatě bez činnosti, která jen chce realizovat jakýsi ne zcela jasný záměr. A jedovatě řečeno, bude mít vůbec nějaká renomovaná kancelář zájem spojit své jméno s poněkud, slušně řečeno, problematickým podnikáním?

Těžko říci, zda-li s něčím takovým se budou moci lidovci spokojit, když už podobnou argumentaci začali. Takže dalším nejčistším řešením by byly předčasné volby, k těm ale není skoro možné se zatím ústavně dopracovat. Jen málokdo by tedy nyní chtěl být v kůži českých politiků.