Prezident Klaus do Říma nejede

Dobrá zprávy pro všechny je především to, že se pár dní před summitem podařilo nějak urovnat hrozící kompetenční roztržku mezi Hradem a vládou (včetně ministerstva zahraničí) a na římská jednání odjíždí tlumočit česká stanoviska předseda vlády Vladimír Špidla. Je to tak - řekněme -ústavně v pořádku. Tvůrcem a garantem zahraniční politiky je v téhle zemi vláda, nikoli prezident - a škodolibci si jistě připomenou, jak často v minulosti Václav Klaus kritizovával Václava Havla za údajně přílišné vměšování do zahraničních záležitostí země...

To, že Václav Klaus přenechal horký evropský brambor (v tuto chvíli) vládě nemění nic na základním rozložení protichůdných postojů doma, co se horké evropské bramboračky týče.

ODS (aj pan prezident) mají zcela odlišné postoje jak k určitým pasážím tzv. "Evropské ústavy", tak i k tomu, jaké by měly být v této závěrečné fázi práce na ústavě české priority.

Jedním z ústředních bodů rozepře je, jak opakovaně vyjádřil stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil okolnost, že zatímco česká vláda chce například jednat o postavení a počtech tzv. "komisařů", prioritou ODS by byly například kompetence toho, čemu oni říkají "národní státy" uvnitř jakéhosi "supernárodního superstátu".

Je to - podle mého - trochu zavádějící nastavení nějakého domácího spoření se? Připomíná to vášnivou hádku zavilého slepého pivaře s hluchým milovníkem pravého šampaňského. Oběma jde o to, dostat do organismu nějaký ten alkohol, leč jejich cesty a metodika jsou tak rozdílné, že jsou schopni za svou pravdu položit i život. Wittgenstein by měl radost, ale českou politickou scénu tyhle žabomyší spory dokáží zcela a zcela bezpečně rozložit.

Například otázka kompetencí a funkcí tzv. "národního státu" v současné Evropě, neřku-li ve světě, to je opravdu bombastické téma, které ovšem ODS (aj pan prezident) používají rádi a jistě zcela si vědomi toho, že tomu všemu skoro nikdo v téhle zemi, která navíc nikdy ve své historii neměla atributy národního státu (kromě těch "chtěných" a "vynucených"), pořádně nerozumí. Včetně mně, přiznávám, ale já se zase na druhou stranu o těchto esoterických tématech nebavím.

Předpokládám však, že tvůrci Evropy a její ústavy nemají ony diktátorské sklony, které jsou jim opakovaně a lehce paranoidně podsunovány v souvislosti s případným ubíráním jakýchsi národních kompetencí a částí suverenity.

Předpokládám to především proto, že jsem nějakých patnáct let v té sjednocující se Evropě žil, s jejími obyvateli se bavil a překvapeně pak po návratu do (inu) vlasti zjistil, že jestli se někde plně rozvinula téměř nadlidská schopnost podezřívavé xenofobie, pak se tak stalo v mé otčině. To by samo o sobě nebyla až taková hrůza, ale hrozné je, že se s touhle vypěstovanou duševní úchylkou dá úspěšně operovat v domácí politice a to ve chvíli, kdy právě na absenci těchto vstřícně paranoidních postojů probíhá pokus o vytvoření, pravda nadnárodního celku, ale takového, který své součásti nedrtí a neomezuje, leč naopak dává (nabízí) jim k použití a využití to lepší, co velikost poskytuje.

To, že Václav Klaus do Říma nejede, je příznivé v tom smyslu, že se stanoviska české delegace nebudou okatě tříštit před mezinárodními zraky. Dobré je i to, že diskusi o budoucí evropské ústavě hodlají jak prezident Klaus, tak premiér Špidla přenést na půdu parlamentu. A dobré je i to, že je neustále otevřena otázka případného referenda o přijetí evropské ústavy.

Zvláštní mi přijde, že Václav Klaus se po diskutabilním účinkování ve světě národní ekonomiky, včleňované do světové ekonomiky, se nyní pokouší vpojit do účinkování ve světě evropské politiky, včleňované do světové (globální) politiky. Mám tím na mysli to, že ač jako ekonom mohl jistě vědět, že dnešní reformy měly být uvedeny do života před takovými deseti lety, jenže tehdy by ho to stálo přízeň voličů a tím i politickou kariéru, tak to neučinil.

Vypovídá to přinejmenším o brilantně ovládané disciplině, zvané "technologie moci". Sjednocená Evropa se ale nezrodila jako součet převodových pák moci, nýbrž na základě součtu a konsensu myšlenek. Konsensus je to klíčové slovo - a tam někde také tuším limity prezidenta Klause, doma i v Evropě. I proto bude jeho nepřítomnost na římských jednáních jistou výhodou pro českou delegaci.